26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Každý je poutníkem k věčnosti

26. 6. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/26 Hurá na prázdniny, 26.6.2007, Autor: Jiří Macháně

Když se řekne pouť, většině obyvatel Česka se vybaví náměstí plné kolotočů a stánků. Taková pouť se koná pro zábavu a zisk. Jenže pouť a putování má mnohem hlubší významy, o nichž jsme hovořili s jedním z předních českých poutníků a propagátorů putování – velkomeziříčským děkanem P. Janem Peňázem.

Co je to vlastně pouť?

O tom „rozhoduje“ cíl, nikoliv počet kilometrů, rychlost nebo způsob přepravy. Druhý vatikánský koncil nazývá církev putujícím lidem Božím. Pěkně to připomíná píseň Dobrá Madono, kde se zpívá, že „každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti“. Cílem každé pouti je nějaký chrám či místo, kde se lidé dříve cítili jak v nebi, protože nikde tak krásnou výzdobu neviděli. My jsme viděli už ledacos, ale přesto i nás ta krása uchvacuje. Navíc zažijeme nebeský klid, nyní už tak vzácný. Nakonec to hlavní: ačkoliv lidé dnes někdy hledají ráj všemožnými zkratkami, cílem našeho životního plahočení je dojít do nebe. A právě pouť nám to má připomenout.

V dřívějších dobách byla pouť také vytržením ze všednosti a každodenního shonu třeba na poli...
Ano, ale podobné je to i dnes. Člověku se zdá, že se pořád točí v kruhu, v pracovním týdnu je jeden den jako druhý, týdny a měsíce utíkají jak voda. Pouť v minulosti zpestřovala celý rok, protože na správnou pouť se člověk půl roku těší a připravuje a pak na ni půl roku vzpomíná.

Ale jistě je i více důvodů k pouti...
Proč, kdy, kam, k čemu a jak na pouť, k tomu by nám mohla pomoci čeština. Pouť je podstatné jméno rodu ženského (na Vysočině někdy i mužského) – použijme na něj pravidla pro příslovečné určení: místo, čas, způsob, příčinu...

Tak tedy do toho: pouť z hlediska místa. Kam?
Do Říma, do Křtin, do Compostely, do Svaté země, do Netína. Prostě na nějaké poutní místo, které je jako studánka či pramen. Ten se také nedá vymyslet, naplánovat, sestrojit, vynalézt. Ten je možné jen objevit. A pak je důležité jej udržovat v čistotě a brát z něho. Poutní místa jsou dána tím, že tam někdo žil (Pán Ježíš ve Svaté zemi), že je tam někdo pohřben (svatý Petr v Římě), že tam někdo něco zažil (zázračná uzdravení v Lurdech) a nebo že tam lidé hodně věcí prožili i osobně a rádi se tam vrací.

Kdy vyrazit na pouť?
Na svatého Cyrila a Metoděje na Velehrad – například. Když se něco důležitého připomíná a slaví, lidé se tam shromáždí. Jako jsou pro každého člověka důležitým dnem narozeniny a svátek (jmeniny), a měly by být i křtiny (výročí křtu), tak je pro kostel důležitým dnem datum, kdy je v kalendáři svátek jeho patrona, tedy svatého, jemuž je dům Boží zasvěcen. V neděli poblíž toho svátku bývá pouť, která se podle něho jmenuje. Zavedl jsem ve svých farnostech pouť v každé vesničce. V některých poutě přežily i totalitu, v jiných jsme vybírali patrona podle obrazů na starých pečetích či podle názvu obce. Takže třeba Petráveč dostala svatého Petra. Nakonec ty patrony „úředně“ jmenoval otec biskup a jeho listina je na každém obecním úřadě na čestném místě.

Teď by mohl příjít na řadu řekněme „způsob dopravy“. Takže jak na pouť vyrazit?
Nejlépe pěšky. Když jsme v listopadu Jubilejního roku 2000 šli pěšky do Brna do katedrály, vyšlo nás z Velkého Meziříčí 32. Z Velké Bíteše už 45, ze Střelic pak 60. Ten poslední kilometr, který byl celkově padesátý osmý, nás od minoritů na Petrov šlo hodně přes tisíc. A všichni měli účast na pouti. I ti, kteří se připojili až „v hodině dvanácté“, si užili své a prožili velkou radost. Byl to opravdový zážitek, vidět, jak se na Petrov do kopce valila řeka lidí, kteří nadšeně zpívali. Proto by každá pouť měla mít aspoň v závěru kousek pěší cesty.

Ne vždy se podaří jít pěšky celou cestu...
Když komunistické úřady donutily všechny autobusy jedoucí na Svatý Hostýn zastavit na dolním parkovišti, nepřímo tím přispívaly k opravdové pouti. Ti zdraví klidně vyšlapali poslední dva kilometry pěšky a ti nemocní si počkali na místní dopravu, i když to často trvalo dlouho. Pěšky by měla vrcholit také pouť, která se koná „kolmo“, což v tomto případě neznamená úhel 90 stupňů, ale na kolech. Ať už na dvou (kolo, koloběžka) nebo na čtyřech (auto) či šesti – nebo kolik jich dneska ty autobusy mají. Je zajímavé, že potvrzení o pouti do Compostely dostanou jen ti, kdo ujdou nejméně posledních sto kilometrů pěšky. Putovat se může i koňmo. Další způsoby pouti mohou být loďmo a také letmo. Do Svaté země se vlastně jinak než letadlem nedostanete.

Proč vlastně putovat, plahočit se, jet, plout, jít na pouť?
Především na znamení pokání, to jest nápravy za lidské viny. Mohlo by se jet, ale jde se, i když sedět v autobuse na jednom místě přes dvacet hodin pouze s přestávkami na záchod je také velké pokání. Další příčinou je vděčnost Pánu Bohu, neboť on nám dal „ručičky a nožičky“. Totalita zchromila jednu hezkou říkanku – a tržnímu hospodářství to asi vyhovuje, a proto mnoho vychovatelů nezná originál: „Paci, paci, pacičky, Pán Bůh stvořil ručičky, aby ručky dělaly a nožičky běhaly.“ Pak je tu třetí a důležitý důvod pro putování. Lidé si jdou vyprosit zdraví, ale také třeba usmíření v rodině a spoustu dalšího, co koho trápí, tíží a sužuje.

Kde se vlastně tradice poutí vzala?
Kořeny tkví v tom, o čem jsem už hovořil. Ale jsou tu i biblické předobrazy poutí. Podle Mojžíšova zákona se každoročně putovalo do jeruzalémského chrámu. Pán Ježíš tam také putoval se svou Matkou a svatým Josefem, jak víme z Lukášova evangelia. Již v prvních staletích vznikají mariánská poutní místa ve Svaté zemi. Je to především hora Karmel, chrám Obětování Panny Marie v Jeruzalémě a její hrob v údolí Josafat. V té době vznikají u koptských křesťanů mariánská poutní místa v Egyptě: Zahrada Panny Marie, Strom Panny Marie, Pramen Panny Marie – všechno údajné památky na pobyt Panny Marie v Egyptě. Později se začalo putovat také na místa zázraků a zjevení.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou