Každý chvilku tahá pilku

Vydání: 2020/43 Nabídnout ruku k pomoci, 20.10.2020, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma 43

Distanční výuka je zpět. A není vzácným jevem, když se z dětských pokojů stávají nory plnící se špinavým nádobím a nepořádkem, který prorůstá do celého bytu nebo domu.


Naučit se pracovat. A dokonce okoukat dovednost od rodičů nebo prarodičů a pak se do díla pustit samy. To všechno jsou cenné zkušenosti, které přirozeně pomáhají zrání a růstu dětí – shodují se odborníci. Snímek Pixabay


Nejedni rodiče to dobře znají: přijdou utahaní z práce a první, nač narazí, je binec. Není divu, že spustí lamentaci. Jak potomka pozitivně povzbudit, aby přiložil ruku k dílu? Nejdříve se kousnout do jazyka, jak se říká. „Začněme popisem svých pocitů: Nechci ti nadávat a vyčítat, ale tohle není dobré. Máš nápad, jak zařídit, abys byl k nepořádku pozornější? Přejděme do partnerské role a poslechněme si, jak by si dítě představovalo úklid, co by pro to mohlo udělat. Dobré je ohraničit úklid časem, stanovit horizont: Až přijdu domů, nechci být hned naštvaná, ukliď si tu do té doby,“ nabízí řešení Hana Imlaufová z pražské Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Jak říká, zvláště v době koronavirové je důležité, aby děti měly pevný režim dne, a doporučuje stanovit v něm vedle času na učení, zábavu a společnou modlitbu i domácí práce. Pro všechny děti. Každý má mít podíl na starosti o společný domov.

Notorickým příznakem domácích prací je jejich „sisyfovský“ rozměr. Umyje se nádobí – ale vzápětí se zase zašpiní. Zamete se podlaha – a za půl hodiny jakoby se nic nestalo. Navaří se – a všichni to rázem snědí. Frustruje to často i dospělé, o dětech, tím spíš o adolescentech ani nemluvě. „Připomínejme sobě i dětem, že této únavné činnosti se v životě nikdo nemůžeme vyhnout. Pojmenujme to. Úkolem rodičů je jít příkladem a děkovat si vzájemně za všechno, co pro sebe děláme, ocenit to. Tatínek může říct: Díky, maminko, že jsi uvařila, my se teď postaráme o nádobí,“ zdůrazňuje Hana Imlaufová. A někdy je podle ní dobré dát dítěti za pravdu: „Mě taky štve pořád umývat záchod, když bude zas špinavý, ale někdo to dělat musí.“

Ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a jeho bratr, tepelský opat Filip shodně popisují svou zkušenost s výchovou rodičů k podílu na společném životě rodiny. „Když bylo potřeba něco udělat, tatínek i maminka nás přizvali k práci. Ptali se nás: Kdo se toho ujme? Kdo si to vezme za své?“ vzpomínají bratři František a Filip Lobkowiczovi.

Za pravdu jim dává psychiatr Peter Pöthe, který se zaměřuje na vývojovou psychologii dětí (níže s ním přinášíme rozhovor): „To přeci dítě posiluje. Kdo doma pracuje, je v jádru lépe připravený na život, naučí se, že se může ujmout situace, prokázat kompetenci, něco udělat. Takové děti bývají odolnější, samostatnější a tím pádem schopnější než děti, po nichž rodiče nic nevyžadují.“

JIŘÍ MACHÁNĚ



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay