Kardinál Meisner žil českou zbožnost
Vydání: 2017/29 Loučení v Kolíně nad Rýnem, 18.7.2017, Autor: Jiří Macháně
Jedním ze sedmi kardinálů, kteří přijeli na pohřeb někdejšího kolínského arcibiskupa, kardinála Joachima Meisnera, byl i český primas DOMINIK DUKA.
Z baziliky sv. Gereona do kolínského dómu vyprovázel na poslední cestě zesnulého kardinála Joachima Meisnera dlouhý průvod kněží, biskupů a sedmi kardinálů včetně hlavního celebranta zádušní mše svaté a nástupce zesnulého na kolínském arcibiskupském stolci, kardinála Rainera Maria Woelkiho. Snímek Christopher Jelen/arcibiskupství Kolín nad Rýnem
Jaké bylo poslední rozloučení s Joachimem Meisnerem?
Už od středověku se říkalo, že Kolín je Řím za Alpami. Pohřeb tomu odpovídal navenek, a právě tak jsme jej i prožili. Už když jsme vyšli z baziliky sv. Gereona, lemovali liturgický průvod lidé. Bylo to rozloučení s mužem, který sehrál důležitou roli v dějinách Německa i Evropy zejména v závěru komunistické éry a při sjednocování Německa. Letos se s tímto světem rozloučili dva významní lidé: kancléř Kohl a „náš“ pan kardinál Meisner. Náš proto, že byl uznávaným vyslancem církve v zemích pod komunistickou knutou. Velmi dobře to připomněl při pohřbu i papež Benedikt XVI., jehož řeč zde přednesl prefekt papežského domu Mons. Genswein.
Čím byl pro nás tak významný?
Když v 80. letech přišel do Kolína, mnoho lidí nechápalo, proč tam Jan Pavel II. posílá biskupa z východního Berlína. Joachim Meisner se tam stal výraznou postavou, živoucím zastáním církve v nesvobodném světě. Mějme na paměti, že pro někdejší Československo vysvětil tajně na sedmdesát kněží, z nichž čtyřicet pocházelo ze současné České republiky. Významnou podporou komunismem spoutané církve byly i jeho cesty k nám a do dalších zemí pod sovětským vlivem. Nejčastěji byl přitom přítomen v zemích, které nejvíc strádaly: Litva, Lotyšsko i Československo. Osobně zasedal také ve všech grémiích, které pomáhaly místním církvím za komunismu i po jeho pádu. Vděčíme mu skutečně za mnohé. A to i po materiální stránce – za stamilionové podpory, díky nimž se podařila při obnově naší církve spousta věcí, na které bychom nikdy neměli, včetně oprav řady církevních staveb.
Jako provinciál dominikánů jsem se účastnil řady synod a jeho vystoupení, když se jednalo o postkomunistické země, měla obrovskou váhu.
K českým zemím měl prý vždycky blízko.
Tady v Kolíně jsem se dozvěděl, že jedním z jeho posledních přání bylo sehnat do sbírky hrníček, na němž budou svatí Cyril a Metoděj. Prý mu v jeho kolekci ještě chybí tito dva z našich světců. Vždy a stále se považoval za občana „zemí Koruny české“, protože jeho rodiště, Vratislav, bylo jejich „druhou perlou po Praze“. Vzpomeňme také, že s námi slavil významná výročí od svatořečení Anežky České až po sv. Václava – a loni kázal při národní pouti ve Staré Boleslavi.
A jaký zůstane ve vašich vzpomínkách?
Žil českou zbožnost. Každé setkání s ním o tom svědčilo, což pro mě osobně bylo velmi důležité. Byl to člověk velkého umění spolupráce, což se ukazovalo při synodách, kam jsem přijížděl jako nejmladší provinciál dominikánů. Řekl hned na začátek: „Náš kroužek mluví německy. Nikdo se tu nebude titulovat a budeme se oslovovat křestním nebo řeholním jménem. Jinak bychom se nedobrali k žádnému závěru.“ Dokázal vytvořit neskutečně dělnou atmosféru.
JIŘÍ MACHÁNĚ
Sdílet článek na:
Sekce: Články
