Kam vede věda bez lásky

Vydání: 2021/30 Malé farnosti, které v létě ožijí, 20.7.2021, Autor: Lubomír Mlčoch

Příloha: Perspektivy 30

V evropských společnostech je na ústupu náboženský pohled na svět i optimismus, že vědy garantují lidský rozvoj. Jak se to mohlo stát? I to je otázka, kterou promýšlejí současní papežové. Kde hledat naději?


Hromadění zisku a neustálý pokrok bez ohledu na ostatní, to je spirála (větší než toto schodiště londýnské radnice), před kterou varují papežové. Ilustrační snímek Wikimedia Commons

Přelom v soudobých dějinách učení církve o společnosti nastává s nástupem velkého teologa naší doby na papežský stolec. Joseph Ratzinger byl ještě u toho, když Druhý vatikánský koncil vyjádřil v pastorální konstituci Gaudium et spes dějinný optimismus o vztahu vědy a víry. Po letech však musel konstatovat, že Evropa Benedikta z Nursie zrodila kulturu nepřátelskou nejen vůči křesťanství, ale i vůči náboženskému pohledu na svět vůbec. John W. O´Malley ve svých Čtyřech kulturách Západu rozlišuje mezi unikátní kulturou prorockou odkazující k Jeruzalému a třívrstvou kulturou odkazující k antickým Aténám: akademické profesionální vědě, humanistické literatuře a artistickému jevišti a architektuře.

Ratzinger je doma v akademické vědě, ale současně už jako papež nese odpovědnost za budoucnost prorocké kultury. Teolog s výjimečnou erudicí vstoupil na pole pozemských skutečností. Klíčový je vztah pravdy a lásky: perspektivu sv. Pavla (Ef 4,15) – pravdy v lásce – doplňuje o perspektivu lásky v pravdě. A tady je neuralgický bod diagnózy krize: zatímco „láska je základní cestou sociální nauky církve“, ve vědě je „láska sprosté slovo“. Tento autentický výrok společenského vědce jakoby potvrzoval varování jedné z prvních františkánských konstitucí – „věda bez lásky nevzdělává, ale naopak v mnoha případech působí ničivě“; zcela jistě v sociologii a ekonomii rodiny, kde hluboké nedorozumění zaznělo. Perspektiva transcendence se vzkříšením těla je však kamenem úrazu. O tom se mohl přesvědčit již Šavel – Pavel z Tarsu, když přišel do Atén. A na přelomu 3. milénia se symbolicky opět v Aténách sešli zástupci univerzit evropských metropolí, aby debatovali o kořenech evropské identity. Argumentaci o potřebě návratu ke křesťanským kořenům se od grémia akademických vědců dostalo nápadně podobné odezvy, ono „přijdeme si tě poslechnout někdy jindy“.

Nezájem o společné dobro

V encyklice Benedikta XVI. Caritas in veritate se ukazuje, že východiskem k dialogu i k řešení společenských problémů jsou otázky antropologické povahy: kdo je člověk, jaký je smysl jeho pobývání na tomto světě, k čemu je tady. Benedikt XVI. hovoří o diktatuře relativizace pravdy v naší současnosti; lhostejnost k pravdě až odmítání pravdy je osudovým ohrožením naší civilizace. Kultura bez pravdy se mění na kulturu bez lásky. Bez pravdy, důvěry, bez lásky k pravdě neexistuje společenské svědomí ani odpovědnost. Jednání se stává hříčkou soukromých zájmů a logiky moci, což má rozkladné účinky na společnost (C in V čl. 2). Ve společnosti chápané jen jako konglomerát zájmových skupin není místo pro koncept společného dobra, úhelný kámen sociální nauky církve – dnes už v globálním měřítku.

K věrohodnosti pravdy přispívá její přesvědčivost a opravdovost v praktických souvislostech života společnosti, tak jako její selhání má naopak za následek krizi důvěry. Finanční a ekonomická krize vzniklá v USA stačila ve Velké Británii zcela rozvrátit předchozí konsensus na liberální doktríně. V sociální encyklice Benedikta XVI. nacházíme pozitivní řešení, první ohlasy idejí hnutí Fokolare a k němu se hlásících vědců. Italové Zamagni a Bruni psali o trhu jako vícerozměrné kultuře, o ekonomii společenství a dárcovství, o ceně nezištnosti. Tito dva hráli také rozhodující roli při online setkání mladých v Assisi Františkova ekonomika, které svolal již současný papež.

Teologická antropologie jako východisko pro teologii pozemských skutečností tvoří základ sociální nauky již v Kompendiu věnovaném Janu Pavlu II. Láska v pravdě hlásaná v kultuře k pravdě již lhostejné, či dokonce nepřátelské však oslovuje jen ty, kdo mají uši k slyšení. Racionalita ekonomického kalkulu moci peněz je hrozbou v planetárním měřítku. Zmíněný O´Malley věnuje kultuře byznysu jen jednu poznámku. Byznysem Ameriky je byznys – i univerzity (jejichž byznysem je odhalování pravdy) si volí rektory schopné získat peníze, mají-li se udržet v byznysu vědy. Slova nás zrazují, prozrazují Achillovu patu společnosti vědění. Krize kultury je i krizí pokročilé vědy – a kajícně je třeba vyznat: my křesťané jsme při tom také asistovali.
 

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

LUBOMÍR MLČOCH. Autor je profesorem ekonomie, působil jako děkan FSV UK. V letech 2008–2018 byl členem Papežské akademie sociálních věd.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 31 27. července – 2. srpna 2021

Do Maďarska i za papežem

Vatikán zveřejnil program papežovy zářijové cesty na Slovensko. Nejprve ale zavítá do Maďarska na Mezinárodní eucharistický kongres, kam zvou také čeští a moravští biskupové.

celý článek


Při papežské mši bude kříž z ČR

Při návštěvě Slovenska (12.–15. září) by měl papež František sloužit poslední den mši svatou v Šaštíně, kam zamíří i naši biskupové. Na pódiu bude navíc umístěn…

celý článek


Když se modlím, kopec nevidím

Zvláště letní měsíce lákají k pěšímu putování a objevování poutních míst – nebo k návratu na ta známá. Proč ke svatyním vlastně míříme?

celý článek


Betanští sourozenci opět spolu

Už jsme si zvykli na papežova kázání z Domu svaté Marty, ale teď bychom možná mohli říkat z Domu „svaté Marty, Marie a Lazara“, protože tři sourozenci z Betanie byli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay