Kam směřuje německá církev?
Vydání: 2019/44 Změní se po synodě jáhenská služba?, 29.10.2019
Příloha: Perspektivy 44
Nastartovat reformní proces v církvi se letos na jaře rozhodla Německá biskupská konference. Prostřednictvím tzv. synodální cesty by chtěla získat nazpět ochromenou důvěru. Jak daleko tento proces postoupil? A má naději na úspěch?
© Jan Hrubý
ÚHEL POHLEDU Björna Odendahla
Rok 2010 byl pro německou katolickou církev osudným. Vše začalo dopisem P. Klause Mertese 600 bývalým studentům jezuitského gymnázia, kteří se s důvěrou na tohoto tehdejšího rektora berlínské Koleje sv. Kanisia obrátili. Všichni totiž zažili totéž: v 70. a 80. letech se ve škole stali oběťmi sexuálního a psychického zneužívání. P. Mertes je ve svém dopise, kde zastupoval všechny jezuity, prosil o omluvu – čímž prolomil desetiletou spirálu mlčení uvnitř církve. Skandál se poté rozšířil do dalších řádových škol a jiných církevních institucí.
Od té doby německá biskupství vyvinula četné úsilí, aby zprávy o zneužívání zpracovala a posílila preventivní opatření proti opakování něčeho podobného. V jednotlivých diecézích byly ustanoveny kontaktní osoby, které zintenzivnily spolupráci se státními úřady; spolupracovníci včetně dobrovolníků absolvovali školení o prevenci; obětem zneužívání byly proplaceny náklady na terapii. Aktuálně biskupové diskutují mimo jiné o možné výši odškodného. Z průměrných 5 000 eur (zhruba 130 tisíc korun v přepočtu) na jednu postiženou osobu by se příspěvek mohl značně zvýšit.
Důkazy jsou v aktech biskupství
Němečtí biskupové ale udělali ještě víc. Roku 2014 nařídili interdisciplinárnímu výzkumnému týmu z měst Mannheim, Heidelberg a Giessen – odtud neoficiální název „MHG-Studie“, aby zneužívání v německé katolické církvi vědecky prozkoumal. A po více než čtyřech letech je tu výsledek: v personálních spisech na biskupstvích za období 1946 až 2014 našli vědci důkazy o 3 677 zneužitých dětech a 1 670 obviněných kněžích.
Avšak tým psychiatra Haralda Dressinga přišel během svého šetření ještě s dalšími zjištěními. Vědci například došli k závěru, že sexuální zneužívání může být výsledkem extrémní dominance zasvěcených osob nad těmi nezasvěcenými. Anebo že zatajování zneužívání bylo podpořeno autoritářsky-klerikálním pojetím tohoto úřadu. Takže ochrana instituce církve stála nad ochranou obětí. Také kvůli tomu je smutné číslo počtu obětí pravděpodobně ještě mnohem vyšší, než zatím ukázaly zkoumané dokumenty – některé se totiž daly včas zničit.
Bojovat s příčinami, ne s příznaky
Celkově lze výsledky studie shrnout do jediné věty: církev jakožto instituce má specifické vlastnosti, které mohou zneužívání podporovat – a následně bránit jeho odhalení. Německým biskupům proto bylo bezprostředně po plenárním zasedání v září 2018 jasné, že případům zneužívání nelze v budoucnu zamezit jen odstraněním příznaků tohoto problému, ale musí se bojovat s jeho „systémovými příčinami“.
Se zveřejněním „MHG-Studie“ se však ještě více prohloubila krize důvěryhodnosti církve v Německu. Celkem v roce 2018 z církve vystoupilo 216 178 katolíků (přestali platit tamní daň církvi – pozn. red.) – což se za celou dobu evidence počtu věřících stalo zatím pouze jednou.
O půl roku později, v březnu 2019, se proto němečtí biskupové sešli znovu: uvědomovali si, že je třeba provést rozhodující reformy, aby církev znovu získala důvěru věřících, a zabránilo se tak postupné erozi církevního života v zemi. A bylo jim také jasné, že tyto reformy nemohou provést sami. „Jednomyslně“ se tedy rozhodli pro takzvanou „synodální cestu“, po níž chtěli kráčet společně s Centrálním výborem německých katolíků, tamním nejvyšším sdružením laiků.
Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.
Sdílet článek na:
