Kam se jenom poděly?
Vydání: 2004/4 Chybí církvi osobnosti?, 9.9.2004, Autor: Max Kašparů
OSOBNOSTI NEBO CELEBRITY
Při slově "osobnost" chvíli přemýšlím,
zda to souvisí s oblastí psychiatrickou, nebo společenskou. Pojem osobnost z
hlediska psychiatrie má v oboru své stabilní postavení, kdežto osobnost ve
smyslu společenské popularity je postavena na hliněných
nohách.
Svůj podíl na vyprázdnění slova osobnost nesou do veliké
míry sdělovací prostředky, které používají tohoto atributu u každého zpěváka,
herce a televizního baviče. Kam se v televizních programech podíváme, všude
zástupy osobností. A pokud se mezi nimi hledá eso, nazve se celebritou -
instantní osobnosti s jepičím životem a celebrity, kterým můj přítel říká
"prefabrikované". V dějinách lidstva byly poměrně krátké časové úseky, v nichž
se narodily skutečné, veliké, oslovující stálice osobností v oblastech
filozofie, teologie, vědy či umění. Určité časové úseky v dějinách potom jakoby
ztrácely plodnost tohoto velikého formátu a rodili se spíše jen provinčně známí
umělci, vědci nebo teologové. Odhlédnu-li od obecného pojmu a dějinného pohledu
k naší současnosti, k domovu a k církvi, kladu si otázku, zda mezi námi žijí
duchovní nebo laici, o kterých můžeme, bez pachuti instantních prefabrikátů,
říci, že jsou skutečnými osobnostmi ducha.
JAK JE TO S
CÍRKVÍ?
Pokud je chceme v současné církvi u nás doma hledat a najít,
musíme se nutně oprostit od dvou zkreslujících břemen. Od zátěže srovnávání a
přítěže nekritičnosti. Bylo by totiž laciné a nespravedlivé srovnávat současnost
s dobou, ve které zráli duchovní, jakými byli S. Braito, J. E. Urban, A. Kajpr
nebo kardinálové Beran či Tomášek a kdy tvořili J. Zahradníček, O. Březina, J.
Deml.Srovnávat nelze. Už ne proto, že každý nositel nových myšlenek se rodí do
jiné mentality, v jiném sociálním prostředí, ekonomických vztazích, ale
především v jiném duchovním klimatu, než jeho předchůdci-osobnosti a musí
odpovídat na naprosto nové otázky, především zásadního a aktuálního charakteru,
na otázky, které mají právě v současnosti svůj silně radikální akcent.Pokud jde
o kritičnost, musíme vzít v úvahu, že skutečná osobnost, která má nést značku
nejvyšší kvality, nezraje roky, ale desetiletí. K tomu ovšem nutně potřebuje
dobré podmínky. I nejtalentovanější hráč bez tréninku a dobrého trenéra zakrní.
Čtyřicet let po druhé světové válce bylo pro české katolické talenty úhorem.
Ateistické školství, materialistický duch, jeden státní seminář, znemožňující
studium v zahraničí, minimální nároky na kvantum vědomostí, přísné embargo na
dovoz literatury. A přesto právě ti, kteří odmítli hrát na oficiálním hřišti
neférovou hru s výše uvedenými pravidly, byli často "za čarou", nebo byli
dokonce pro "fauly" vyloučeni ze hry, zráli. Duchovně, morálně i
odborně.
A ZASE PŘICHÁZEJÍ...
Po listopadové revoluci
vstoupil, tak jako všude, i do církve na nějakou dobu chaos. Naše oči se upíraly
k obzoru, vyhlíželi jsme osobnosti a čekali na "Deus ex machina", jako v
antických tragédiích.Přišli. Duchovně zralejší, intelektově mocnější,
charakterově pevnější, ošlehaní větrem civilního života a mnozí z nich i s
kapitálem šrámů z bolševických věznic. Bylo na místě poslat je houfně na
zahraniční univerzity, využít jejich invencí a talentů, které v předchozích
letech nemohli sami rozvinout. Častokrát se tak nestalo. Naopak mnozí z nich
byli diagnostikováni - v horším případě jako "trojští koně" v sevřeném městě
církve, v lepší případě jako nositelé cizí infekce - a dostalo se jim patřičné
karantény. V této souvislosti bylo pak smutné slyšet názor, který komentoval,
třináct let po listopadové revoluci, nedávnou krizi na pražské teologické
fakultě slovy: "Za to může komunistický režim, který nedovolil rozvoj duchovních
talentů, a proto dnes není dost vzdělaných, mladých profesorů."A přes to všechno
je tu, díky Bohu, máme. Osobnosti, jejichž hodnota se neprezentuje nijak jinak
než schopnostmi reálně vidět, plasticky myslet a pravdivě odpovídat na naléhavé
otázky této tolik složité doby.
Mezi výrazné osobnosti české církve ve 20. století patřil kardinál Štěpán Trochta.
Snímek archiv KT
Sdílet článek na:
