Kajínek trhá rekordy nezaslouženě
Vydání: 2010/34 Matka Tereza, 17.8.2010, Autor: Lukáš Jirsa
Nanejvýš medializovaný vstup filmu Kajínek do českých kin přinesl své ovoce. Během prvního víkendu po premiéře jej zhlédlo rekordních 199 182 návštěvníků. Akční thriller Kajínek je přitom filmem nanejvýš průměrným. Jedná se o další smutné svědectví nejen o (ne)vkusu českého diváka.Celovečerní debut kaskadéra, producenta a režiséra Petra Jákla (1973) je natočen na motivy případu Jiřího Kajínka, notorického zloděje a podle českých soudů i několikanásobného nájemného vraha. Sami tvůrci sice zdůrazňují, že se osudem dnes nejznámějšího zločince jen inspirovali, zároveň ale tyjou z mediálního zájmu, který je na něj přirozeně navázán. Pouze díky faktu, že je s osobou a se skutečnými činy Jiřího Kajínka těsně spojován, mohl film dosáhnout tak vysoké divácké návštěvnosti.
Bez mediálního balastu totiž nejúspěšnější česká akční krimi rozhodně neobstojí. Nutno uznat, že některé scény jsou natočeny na vysoké technické úrovni a se zjevnou řemeslnou zručností, vcelku však film nedrží pohromadě a vykazuje množství zásadních pochybení. Nanejvýš kontroverzní je film i po etické stránce, čemuž se zcela trefně věnoval Ivan Hoffman ve svém komentáři v minulém vydání KT. Jeho názory jsou přesné. Sláva zločince Kajínka je jen viditelným vrcholem ledovce. Českým médiím totiž dlouhodobě chybí reflexe nad svojí vlastní mocí a nad tím, co je, či není společensky prospěšné.
Kajínek v tisku
Podívejme se na přijetí filmu Kajínek v českém tisku: Slabý scénář, jednorozměrné charaktery, neuvěřitelné motivace postav, nezvládnuté postsynchrony a dabing, neumětelská režie, dobré akční scény. Tak většinou hodnotí čeští filmoví recenzenti Kajínka.
Nejvstřícnější k filmu byla Tereza Spáčilová z idnes.cz, která si ovšem blahosklonně „dovoluje pominout morální aspekt celé věci“, jak sama přiznává. Tento přístup je pro psaní o filmové a televizní tvorbě v našem předním periodiku zcela příznačný. Jakýkoli film totiž Tereza i její matka Mirka Spáčilovy pojímají jako zábavu, jako pouhý prostředek uvolnění. Podle Spáčilových není v kinematografii místo pro jakoukoli angažovanost, závažné etické otázky či odpovědnost jedince za společnost. A pro film Kajínek to platí dvojnásob. Máme se u něj pouze uvolnit a dobře se bavit. Ovšem bavit se čím? Bavit se příběhem zloděje a vraha, z něhož média udělala hrdinu, sexuální symbol i celebritu? (Viz fotografie skutečného Kajínka a herců K. Lavroněnka a T. Vilhelmové, jak se svorně drží za ruce přes vězeňské mříže.)
Problémem filmu Kajínek tedy je, jak naštěstí z mnoha médií zaznělo, že svého hrdinu do značné míry romantizuje. A tím dále přispívá k heroizaci odsouzeného Jiřího Kajínka.
Film Kajínek splnil a snad i předčil očekávání svých tvůrců, alespoň co se výše návštěvnosti týče. Očekávání diváků, kteří od filmu chtějí více než jen bezduchou zábavu, ovšem naplněna nebyla vůbec.
Snímek HCE Sdílet článek na:
Sekce: Zpravodajství, Kultura, Články
