K jezuitské „Olivetské hoře“
Vydání: 2021/17 Mnich Dominik rozšířil české nebe, 20.4.2021, Autor: Ondřej Elbel
Příloha: Diecézní zpravodajství - Ostravsko-opavská diecéze
Černé roucho je název výstavy, kterou Muzeum Novojičínska ukazuje, jak se do místní historie zapsali jezuité. Tuto 150 let trvající etapu dodnes připomínají i některá místa v krajině.
Animace na výstavě ukazuje i morovou kapli, která se v Novém Jičíně z jezuitských dob zachovala dodnes. Snímek Muzeum Novojičínska
Expozice v Rytířských sálech novojičínského zámku své první návštěvníky zatím vyhlíží. Už teď se ale můžou zájemci projít mezi vitrínami aspoň virtuálně. Výstava se na působení řádu ve městě (1624–1773) snaží dívat bez předsudků a barokní Nový Jičín sleduje z různých úhlů pohledu (více na str. 9 ve velkém sešitě). Autoři se nesoustředili jen na rekatolizaci protestantské většiny obyvatel, vyprávějí spíš o soužití místních s nově příchozími katolickými správci.
Jezuité kladli důraz na pobožnosti pod širým nebem a stopy tohoto barokního trendu mohou nalézt lidé i při jarních výletech na území bývalého panství. Pahorkatina mezi Novým Jičínem a Štramberkem totiž jezuitům připomínala krajinu novozákonních událostí a vrch Kotouč u Štramberka byl v jejich očích „Olivetskou horou“. Z poutního místa však zbyla jen křížová cesta, která ke kopci vede z Nového Jičína. Její zastavení v minulých letech obnovili mladí lidé z novojičínského děkanátu. Stejnou cestou kdysi směřovala velká procesí, o nichž dokonce vznikl spis Hora Olivetská z pera jezuity Matěje Tannera. „Je to poutnická příručka pro účastníky velkopátečních procesí, která dává návod, jak zbožně putovat, jak rozjímat,“ poukazuje ředitel Muzea Novojičínska Zdeněk Orlita.
Další sakrální stavby vybudované jezuity v okolí města ukazuje na výstavě krátký film, který vznikl v Ateliéru animace na Ostravské univerzitě. Z éry Tovaryšstva Ježíšova totiž pochází jak barokní přestavba farního kostela, tak poutní Španělská kaple s ambity (u nemocnice) nebo již neexistující kostelík sv. Františka Xaverského, jenž do roku 1940 stával na kopci nad městem.
ONDŘEJ ELBEL
Sdílet článek na: