Vydání: 2004/38 Dnešní mladá rodina, 16.9.2004, Autor: Tomáš Šponar

Příloha: Doma

Zhruba dvě stovky lidí nadšeně aplaudují. Sílící potlesk zdvihá nad jejich hlavy les rukou. V hlučném rytmu dlaní zní zpěv a radostné volání. Atmosféra ne nepodobná tomu, co je někdy k vidění a slyšení na rockových koncertech.

Není divu, vždyť věkový průměr většiny shromážděných se pohybuje někde kolem osmnácti let. A každý teenager se přece nechá celkem snadno strhnout k euforii.

Za podivný – jistě i podivuhodný - by však mohl nezúčastněný pozorovatel považovat fakt, že tohle všeobecné plesání převážně mladého publika nepatří žádné superstar, žádné sličné zpěvačce.

Je ráno třetí srpnové neděle, svátku Nanebevzetí Panny Marie a právě končí JUMP 2004. V pořadí už čtvrtý ročník týdenního letního setkání pro mladé v pohostinném karmelitánském klášteře dospěl k závěru.

Hlasité díky a obdiv před skoro tři sta let starým oltářem poutního kostela Panny Marie Karmelské v srdci kláštera v Kostelním Vydří v malebném jihovýchodním cípu Vysočiny nedaleko Dačic míří k Bohu a Panně Marii. Slavnostní mše přerostla ve spontánní chvály všech účastníků akce, k nimž se přidala i většina farníků a svátečních poutníků z blízkého okolí karmelitánského kláštera.

Duch sám
Copak to přimělo zástupce generace ostřílené v počítačových hrách, odkojené internetem a živené kabelovou televizí, aby s takovým nadšením „propadli“ věcem víry a ducha? „Bůh sám,“ - tak nejčastěji odpovídali po zralé úvaze hlavní pořadatelé akce, která účastníkům od 14 do 21 let také letos na začátku srpna nabídla program, jehož hlavní osou byly přednášky, modlitby a rozjímání. Milosrdenství, odpuštění ale i hřích, falešné představy Boha či problematika partnerských vztahů. Taková byla nejdůležitější agenda JUMPu.

„Tady se jasně ukazuje, že mladí lidé nepotřebují a nehledají jen zábavu a sport, ale že chtějí také prožít něco hlubšího. A právě způsob, jakým je JUMP sestavený, tomu dává příležitost,“ říká Vojtěch Kodet, představený karmelitánského řádu v České republice a jeden z hlavních protagonistů JUMPu.

Jen na vysvětlenou: název JUMP pochází z angličtiny a může znamenat nejen „skok“, ale i „vzestup“. Mýlil by se tedy ten, kdo by si myslel, že ústředním motivem setkání byla výhradně intenzivní sedmidenní duchovní cvičení. V prázdninovém menu akce, která dostala jméno po obdobném setkání, jenž se koná už léta v Německu, se pravidelně střídaly i sport a zábava.

V různosti je síla
Koneckonců bez relaxace si lze jen velmi těžko představit, že by se dal udržet řád a pohoda mezi více než stovkou lidí, kteří srší nadbytkem životní energie a kteří jsou tak různí.

Mimochodem právě v tom spočívala jedna ze zvláštností JUMPu 2004. Podobně jako u předchozích ročníků se na něm sešli děti z tradičně věřících rodin spolu s konvertity, ale i s těmi, kdo si k víře teprve hledají cestu. Vyznavači tvrdého rocku seděli v kostelních lavicích vedle zadumaných intelektuálů, zapřísáhlí sportovci přáli pokoj ortodoxním knihomolům.

„Myslel jsem si, že s křesťany nebude sranda, že se budou pořád modlit. Strašně na mě zapůsobili,“ napsal jeden mladík z Horňácka pod redakční zkratkou -Ř- do časopisu JUMPin´, malého tiskového zpravodaje setkání, který je zároveň jakousi platformou pro novinářskou dílnu, již mohli v rámci JUMPu jeho účastníci absolvovat.

Právě dílny (na JUMPu se jim říká originálně kůlny) - přesněji řečeno jejich široký výběr - byly dalším rysem různosti. Ti, kdo měli chuť, mohli vedle základů žurnalistiky, absolvovat třeba hodinu jízdy na traktoru - atraktivní a vyhledávaný požitek zejména pro omladinu z metropolí. Stejně velký zájem byl ale i o břišní či latinsko-americké tance, cestovatelská vyprávění, výrobu ikon, malování a dekorace, barvení a tisk na textilu i pletení z proutí. I tyto tvůrčí aktivity byly pro účastníky velmi přitažlivé, o čemž jednoznačně vypovídaly stále přeplněné seznamy zájemců.

Totální nasazení
Jak se tohle všechno dalo vtěsnat do jednoho týdne? A hlavně, kdo to dokázal celé připravit? V čele JUMPu stojí pořadatelský tým několika kněží a laiků z celé republiky, které nepojí nic jiného než přátelské vztahy. Vedle nich ovšem pracovalo dalších více než čtyřicet lidí na tom, aby detailně rozvržený každodenní program JUMPu běžel hladce a bez skřípění.

„Všichni, kdo kolem toho běhali, nejen pořadatelé, ale i všichni ostatní včetně bratří v klášteře, to dělali ve svém volném čase a na svůj účet. I to je jeden z důvodů úspěchu. Lépe řečeno: JUMP prostě není o komerci. Naopak, je o osobních investicích ve víře, že jednou přinesou ovoce. Zkrátka jde o jiný než pragmatický přístup. Takový je i pohled evangelia,“ popsal Vojtěch Kodet vnitřní mechanismus JUMPu.

Mládí ve zdech kláštera - takový byl i letošní JUMP. Foto: archiv JUMP 2004