Na „iracionální nepřátelství k uprchlíkům“ upozornil stálý pozorovatel Svatého stolce při OSN arcibiskup Silvano Tomasi. Celosvětově narůstající počty běženců nutí politické i církevní špičky k jasným stanoviskům.

 

Skupina běženců z Konga čeká na okraji obce Ásotthalom v Maďarsku na transport do uprchlického tábora.Snímek ČTK

 

Arcibiskup Tomasi na zasedání stálého výboru Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR) v Ženevě vytkl mezinárodnímu společenství nedostatek vůle řešit příčiny migrace, ať už jde o ozbrojené konflikty, bídu, nebo zničené životní prostředí a chybějící zdroje – lidé, kteří prchají například vzhledem k nedostupnosti pitné vody, nemají podle stávající legislativy nárok na azyl. „Mnozí se k těmto obětem násilí, zneužívání a porušování lidských práv chovají tak, jako by oni sami nesli vinu za svou situaci,“ prohlásil Tomasi. Okolnosti současné migrace označil za „znepokojivé“ a připomněl, že vyžadují „mimořádnou solidaritu, velkorysost v přesidlování uprchlíků a lepší dělbu zodpovědnosti“. Zároveň je však podle něj třeba myslet na podporu hostitelských zemí a zabránit jejich destabilizaci.

 

Evropská unie se pokusila svým hraničním státům, jež nesou největší imigrační zátěž, odlehčit návrhem kvót, které by povinně rozdělily azylová řízení do jednotlivých členských zemí. Na mimořádném summitu v minulém týdnu se však státy nakonec dohodly na dobrovolném přijetí žadatelů. Česko je mezi zeměmi, které kvóty odmítaly, nicméně nabídlo přijetí několika set migrantů. Jen námořní cestou přitom pouze za letošní rok přišlo do Evropy přes sto tisíc lidí. Další tisíce se pokoušejí do Schengenského prostoru proniknout přes maďarsko-srbskou hranici.

 

Migraci zastavit nelze

 

„Na to, že budou lidé do Evropy přicházet i z jiných směrů, musíme být připraveni,“ podotýká Lucie Sládková z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). „Nicméně migrace není záležitost pro tento rok ani pro nejbližší čas, je to dlouhodobá věc. A křičet – ‚Zastavte migraci‘ – není dobrý postoj. Jednak to nejde, migraci nikdy nikdo nezastavil, a ani nevím, proč by měl. Za druhé nemůžeme nepomoci lidem, kteří si to zaslouží, jen proto, že nás vůči nim napadají různá podezření.“ I arcibiskup Tomasi varoval, že se otázky přistěhovalectví zplošťují pouze na problém bezpečnosti. „Od toho máme bezpečnostní aparát,“ poukazuje Lucie Sládková. „Kromě toho například ti, kdo říkají, ‚muslimy nebrat, ti znásilňují a řežou hlavy‘, mluví o něčem, co neznají. Z uprchlíků se zkrátka stalo politické téma. Když jsme před patnácti lety přijímali desetitisíce migrantů z bývalé Jugoslávie, vůbec to nepřišlo na přetřes a vše se hladce zvládlo. Nechci riziko islamismu či nárůstu kriminality zlehčovat, ale když máme precedens ve zvládnutí předchozích imigračních vln i fungující řešení, proč migranty a priori odmítat?“

 

Ministerstvo vnitra (MV) ČR ústy Hany Malé z tiskového odboru potvrzuje: „Na našem území i na jeho hranicích může o azyl požádat každý cizinec, kapacita přijímacího střediska je v současné době dostačující. Převážná většina žadatelů o mezinárodní ochranu vstoupí na území ČR legálně, většina z nich pak u nás setrvává a nepostupuje dále.“ Tím ministerstvo vyvrací častou domněnku, že příchozí na české území nehledají bezpečné zázemí, nýbrž co nejštědřejší sociální podporu, již údajně nabízejí spíše severské země. Lucie Sládková připomíná, že touha některých imigrantů dostat se do Švédska či Německa bývá dána spíše tím, že v daných zemích již mají příbuzné. Podle sdělení ministerstva rovněž analýza bezpečnostních rizik ve vztahu k migrantům probíhá průběžně a v součinnosti odpovědných míst.

 

Podle posledních údajů českého MV už mezi roky 2013 a 2014 zaznamenalo Česko nárůst žádostí o azyl o 63 %, přijetí kvót může toto číslo ještě navýšit. Loni české úřady vyřizovaly 1 156 žádostí. „Integrační politika ČR je dlouhodobě úspěšná a je příkladem dobré praxe pro další státy,“ zmiňuje Hana Malá z MV. Spíše než lidé ze subsaharské Afriky a Blízkého východu, jichž se především týká projednávaná agenda EU, žádají v ČR o azyl Ukrajinci (44,6 % z celkového počtu), Vietnamci, Rusové či Kubánci. Syřané zabírají 9,3 %. U záporně vyřízených žádostí pak nastupují návratové programy, ať už je zajišťuje IOM, Správa uprchlických zařízení ČR, nebo třeba unijní Frontex. „Zároveň EU pracuje na užší spolupráci se zeměmi původu. Česko též finančně podpořilo výstavbu dalších uprchlických táborů v subsaharské Africe – to jsou klíčové cesty k řešení,“ doplňuje Lucie Sládková. Především je na místě si uvědomit, že současná migrační vlna není žádným „spiknutím proti Evropě“. Podle nejnovějších údajů OSN je nyní na světě více než 60 milionů uprchlíků, což je nejvíce od 2. světové války.

 

 

Církevní azyl – německá inspirace?

 

Na 222 katolických i protestantských kostelů poskytuje na základě pravidel daných Německou ekumenickou komisí pro církevní azyl přístřeší čtyřem stům uprchlíků. Většina z nich by na základě záporného vyřízení azylové žádosti měla území Německa opustit. Starodávné právo církevního azylu nicméně umožňuje okamžité naplnění této litery pozdržet. „Náš stát se v ústavě zavázal k bezpodmínečné ochraně lidské důstojnosti. Navzdory tomu, že náš azylový systém funguje v zásadě dobře, se bohužel stále znovu děje, že se nedostatečně zváží okolnosti daného konkrétního případu, což může pro postižené mít dramatické následky,“ přiblížil KT mluvčí Německé biskupské konference Matthias Kopp.

 

Ve většině případů, kdy je poskytnut církevní azyl, se posléze podaří společně s úřady najít jiné řešení než vyhoštění z Německa. „Vše probíhá v souladu se zákonem a po pečlivém zkoumání. Farnosti, které církevní azyl poskytují, se tedy nestavějí nad zákon, ale přispívají, aby se dodržovala lidská práva,“ doplnil mluvčí.

 

Součástí zkoumání, zda dotyčné osobě azyl poskytnout, je prověřování, jestli úřady při rozhodnutí o vyhoštění vzaly v potaz případnou obtížnou humanitární situaci žadatele. K tomu slouží například tzv. Härtefallkommissionen – komise, pod něž spadají případy, kdy by se vyhoštění podle platných zákonů jevilo jako lidsky či morálně neúnosné.

 

„Církevní azyl neznamená, že by daný žadatel byl natrvalo ‚chráněn před dikcí zákona‘. Jde v něm o to, že církevní zařízení, které žadatele přijme, znovu předloží jeho případ k přezkoumání. Často pak tento proces končí pro žadatele úspěšně,“ objasnil Matthias Kopp.