Vydání: 2021/26 Novokněží nastupují do služby, 22.6.2021, Autor: Ondřej Elbel

„Copak jsem strážcem svého bratra?“ vychrlí Kain vztekle na Hospodina v první knize Mojžíšově. Aniž bychom měli na krku bratrovraždu, takový postoj je asi povědomý každému. Čas od času prostě vítězí chuť schovat se do vlastní ulity a starat se jen a jen o sebe a své nejbližší. Je přece pohodlnější hned po mši nasednout do auta nebo uhýbat pohledem a ignorovat souseda za plotem.
Česká společnost se probouzí z mnohaměsíčního útlumu, kdy se navíc z izolace uvnitř domu nebo bytu stala norma. „Zůstaňte doma, omezte sociální kontakty,“ stálo na plakátech. Během pandemie se spousta mezilidských vztahů rozvolnila. Méně kontaktů, méně společných hovorů.
Vzdálené planety, vzdálení bližní
Právě teď přišel čas otevřít oči. Popřemýšlet, kdo se mi za poslední rok ztratil z dohledu. S kým z farníků už jsem dlouho nemluvil? A s kým jsem nemluvil ani předtím? Co opravdu vím o trápení lidí kolem sebe? Papež František to trefně shrnuje v loňské encyklice Fratelli tutti (dále FT): „Jak skvělé by bylo, když už objevujeme vzdálené planety, kdybychom objevovali potřeby bratří a sester, kteří krouží kolem nás (čl. 28).“
Sociolog Daniel Prokop vydal v roce 2019 knihu Slepé skvrny, ve které pojmenovává přehlížené problémy současného Česka. Jak říká název, skutečně důležité otázky pro budoucnost země zůstávají skryté ve slepých skvrnách. Vlastně je ani nevnímáme, protože je nevidíme. Prokop měl na mysli třeba neřešenou chudobu nebo exekuce. V tomto vydání KT tuto metaforu posouváme do našeho každodenního života.
P. Josef Prokeš se zamýšlí nad otázkou, jaké slepé skvrny máme vypálené v očích jako církev. Změnit pokřivený pohled na svět může setkání s pomyslným Nátanem, který nám jako králi Davidovi otevře oči.
Nejde jen o to, pokládat zbytek lidstva za své bližní, ale doopravdy se stávat blízkými druhých a pečovat o potřeby každého člověka (FT, čl. 80). Jak v rozhovoru o vycházení k druhým lidem upozorňuje Pavla Petrášková, jde také o to, ke komu mě Bůh volá. Rozlišování v modlitbě tak může zachránit před spasitelským komplexem, který velí zachraňovat všechny okolo.
Téma uzavírá anketa z farností, neboť právě tam si můžeme zkusit osvojit životní styl laskavosti, o kterém je také řeč v nejnovější encyklice: „Občas se jako zázrakem objeví laskavý člověk, který je ochoten odložit své obavy a starosti stranou a projevit zájem, obdarovat úsměvem, říct povzbudivé slovo, naslouchat uprostřed všeobecné lhostejnosti. Jestliže se o to snažíme v každodenním životě, jsme schopni utvářet zdravý společný život, ve kterém lze překonávat nepochopení a předcházet sporům (FT, čl. 224).“ Přišel čas rozhlédnout se a začít budovat mosty laskavostí.