Jsem blázen do Ledovce

Vydání: 2009/17 Čemu věří Češi, 22.4.2009, Autor: Aleš Palán

Jedu jako blázen. Přesně tak se řada řidičů chová, ovšem nalepit si na vůz samolepku s tímto rčením by zřejmě odmítli. Ne tak členové, zaměstnanci a příznivci terapeutického a poradenského centra Ledovec v západních Čechách. Ti, nejen že auto s takovým označením běžně řídí, ale mohou mít navíc na klopě placku s podobně rozjíveným názvem: Jsem blázen do Ledovce.

Klienti Ledovce totiž většinou podle veřejnosti „blázni“ jsou, a tak se na Ledovci rozhodli, že se k takovému označení budou hlásit všichni. Možná tím v očích veřejnosti pomůžou nějaký ten předsudek ohledně toho, kdo blázen je a kdo není, rozptýlit. To místo je jedinečné: barokní fara v obci Ledce severně od Plzně sálá přátelskou atmosférou (v budově jsou i jedna původní kamna, do kterých se jako na zámku přikládá z chodby). Právě tady sídlí Ledovec. Protože slogan této organizace upomíná, že „většina není vidět“, ponořme se trochu pod hladinu. Martin Fojtíček zakládal spolu s manželkou Ledovec s vizí, že dům bude jednou sloužit jako rodinná terapeutická komunita. Měli tu trvale bydlet lidi s mentálním postižením. Fojtíčkovi byli vystudovaní „matfyzáci“, ale matematikou se živit nechtěli. Martin učil filozofii a religionistiku v Plzni na církevním gymnáziu, dodělával si teologii (jeden čas fungoval jako „regionální sektobijce“) – a zajímal se o lidi s postižením. S manželkou jezdil do Železnice u Jičína, kde pro malé pacienty zdejších lázní s mozkovou obrnou a jinými kombinovanými vadami začali pořádat letní vandry. Dobrovolníci na nich fungovali především jako „tlačiči“ kamarádů na vozíku. To ovšem Fojtíčkovým nestačilo; aby se mohli odpovědně rozhodnout, co dál, odjeli na rok do komunity v Anglii. Zatímco si s Martinem Fojtíčkem povídáme o historii Ledovce, vejde do místnosti Adéla. Zprvu je nenápadná, brzy se ale otrká – a to doslova, zatímco si píšu poznámky, opakovaně mi drcá do ruky. „Je to trochu vnucka, vyloženě se vnucuje,“ prohlásí ředitel Ledovce. Adéla je bernská salašnická fena, familiárně nazývaná „berňák“; v Ledovci zastává pozici terapeutického psa. Dá se jí strkat ruka do huby, válet se po ní, „nabít“ se od ní. „Když jsme někdy neměli na nového klienta čas, nasadili jsme na něj tohohle psa,“ pochvaluje si chlupatého spolupracovníka ředitel Ledovce. Po návratu z Anglie Fojtíčkovi napsali plzeňskému biskupovi, jestli by pro ně neměl nějakou faru, kde by mohli začít rozvíjet své aktivity. Domovem se jim staly Ledce – právě sem jezdil Martin na duchovní přípravu, když v devadesátých letech konvertoval. Zprvu měli na prázdné faře pobýt jeden rok – v září 1999 Fojtíčkovi obydleli nejteplejší místnost objektu. Ani tak by bez špeku a slivovice prý první zima nešla přestát. „Snažili jsme se zvát sem lidi na různé aktivity. Byly tu farní zabíjačky pro plzeňskou františkánskou farnost, hromnicová svíčkování, pletení pomlázek před Velikonocemi, pokus o kulturní festival…,“ vypočítává Martin Fojtíček. Místní se na obyvatele fary zprvu dívali trochu s nedůvěrou. Po obci kolovaly fámy, že zde vzniká ústav pro 150 narkomanů. „Pomohli nám lidi z kostela a ovce, jež jsme chovali. Kostelní lidi ostatním vysvětlovali, co jsme zač, a ovce byly sympatické zdejším sedlákům: ocenili, že se sami snažíme o hospodaření. Pomohlo nám i to, že jsem se začal objevovat v hospodě,“ vypočítává praktické důvody úspěšné etablace ředitel Ledovce. „Teď už kontakty fungují i skrze naše děti,“ pochvaluje si. Ledovec je na faře v netržním nájmu na dobu třiceti let, zbývá mu jich ještě dvaadvacet. A Fojtíčkovi doufají, že biskupství Ledovec na faře nechá i dál. Původní plány se modifikovaly do podoby denního stacionáře pro lidi s mentálním postižením nebo s duševním onemocněním. Cílovým stavem zůstává rodinná terapeutická komunita. V objektu se dnes tkají výrobky z vlny (z vlastního chovu ovcí), funguje tu arteterapie, klienti společně s terapeuty vaří, pečují o dům a zahradu, učí se co největší míře samostatnosti. Za evropské peníze se Ledovec rozrostl do Plzně – bylo zde zřízeno poradenské centrum. Od roku 2006 má Ledovec i chráněné bydlení; jedná se o tři byty pro lidi s psychózou. V bytech je dohromady jedenáct míst.

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay