Jiří Ješ

Vydání: 2004/40 Křesťané a ekologie, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Kamarád Mirka Kováříka. Rozhlasový komentátor, který od malička chtěl být „tím pánem, co mluví do rozhlasu.“ Neholduje technice, miluje hudbu. Má jednoho syna, který žije v zahraničí.

Krásně se usmíváte, jste permanentně šťastný?
Jsem vyrovnaný se životem. Je mi 78, což je věk, kdy se odchází, a já na to dost často myslím. Nesmírně věřím ve stvoření a ve všechno, co způsobilo ten zázrak, jakou je celá zeměkoule nebo naše životy. Zastávám názor, že věční jsme tím, co po nás zůstane. Vyšly mi čtyři knížky a možná nějaký badatel najde i mé jiné písemnosti, a třeba i tento rozhovor po padesáti letech, a řekne si: tady byl Jiří Ješ, který v ten a ten den ve 21. století skončil.

Jak jste se vypracoval na kvalitního rozhlasového komentátora?
Já jsem vždy chtěl být tím pánem, co mluví do rádia. Jsem mimochodem jen o tři roky mladší než náš rozhlas. Vždy mne fascinovala mluvená čeština, „mluvené myšlení“ a také politika. A na tom jsem pak začal velmi intenzivně pracovat jako na konečném splnění svého životního snu.

Jak byste okomentoval způsob života dnešní společnosti?
Pokud jde o naši civilizaci, dost mne udivuje, jak málo jsou lidé všeobecně vzdělaní. Jak málo přemýšlejí o věcech života a smrti, jak podléhají různým pověrám, jak jsou povrchní nebo zase naopak přílišnými odborníky pouze ve svém oboru. Chybí zde obecný pohled. Přitom to není složité, jen je k tomu potřeba jedné věci: nepodléhat emocím jak v hodnocení druhých, tak stranicky, tak i svým způsobem v otázce slepé víry. Zvláště dnes - v období teroristických útoků - vidíme, kam právě slepá víra může lidi dovést: až k popření pudu sebezáchovy.

Co pomůže člověku k rychlejšímu poznávání a pochopení podstatného?
Myslím, že jedna z důležitých věcí je izolace. To je asi to podstatné u klášterů. Zde přece hraje značnou roli klauzura. Byl jsem v Anglii, kde jsem se účastnil jedné anglikánské mše, přičemž jako významný bod celé bohoslužby jsem tam vnímal chvíli ticha. Někdy je potřeba určité klauzury, aby se člověk zamyslel třeba nad svým světovým názorem a udělal si v sobě pořádek.

Co je to hlavní, co chcete lidem zprostředkovat?
Objektivitu, oproštění se od pověr, emocí a nereálných věcí. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 12 21. – 27. března 2023

Na cestě ke křtu

„Prosme Pána, aby tento vyvolený překonal každé pokušení. Aby byl vděčný za to, že si ho Bůh vyvolil, že se mu dává poznat,“ zazní pátou neděli postní ve farnostech…

celý článek


Neplést si zpověď s psychoterapií

Svátost smíření, duchovní doprovázení a psychoterapie mají jedno společné: jsou to tři způsoby práce s nitrem člověka. Ale děje se to pokaždé jinak. Zpovědnici nelze…

celý článek


Když se náš svět setká se světem Božím

Bůh většinou mlčí. Jen někdy, výjimečně, hlasitě promluví, viditelně se ukáže, prolomí nebesa, pronikne do našeho srdce. Jednou z takových událostí bylo vzkříšení…

celý článek


Jak uspořádat besedu

Byl by zájem a vy máte chuť zorganizovat program se zajímavým hostem pro svou farnost? Jak na to? O zkušenosti s technikou i propagací se dělí pořadatelé přednášek, debat…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay