v civilizaci, v kontinuitě , legitimitě, prázdna je méně. Je ovšem na osobní zralosti a hloubce, kolik člověk z ní asimiluje. Mediální tlak nás vrátil do století, kdy pocit individuality byl dost slabý, asi jako dnes v orientu. Šahíd se obětuje za rodinu a stejně je už v nebi. Církev je viditelná, ctí tak i viditelný svět a jeho parametry, rozplynutí ve skupinovém procesu je příjemné. Člověk prolomí nejen svou izolovanost, ale i obvyklé hranice, tedy i slepé uličky, fajn katarze. Tak jak se na velkého teologa sluší, opomenutý bratr K.Rahnera Hugo, apelovat na hmotnost a viditelnost světa. Materialismus to paradoxně vytlačil svou iluzivní syntézou všehomíra. Tedy je dobré občas se opřít do klečí a kontakt s hmotou obnovit.