Vydání: 2006/14 Za dobrotu na žebrotu, 4.4.2006, Autor: Petr Mareček

K zodpovězení této otázky nám dopomůže pozorné sledování Ježíšova jednání, jak je popsáno v evangelní tradici. Podle vyprávění evangelií byl Ježíš neustále na cestě a neměl žádné pevné místo pro své misijní působení. Kromě několika cest lodí po Galilejském jezeře putoval neustále pěšky. Tak tomu bylo rovněž při jeho cestě z Galileje do Judska, která vedla přes Jericho až k Betfage u Jeruzaléma (Mk 11,1par.). Zde však Ježíš náhle změnil dosavadní způsob “dopravy“ a nechal si obstarat oslátko. Do Jeruzaléma totiž nechtěl vstoupit pěšky, nýbrž tam vjet na oslátku. Tímto svým jednáním dal najevo, v jaké hodnosti přichází. Již prorok Zachariáš ohlašoval: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti“ (Zach 9,9n; srov. Mt 21,4n; Jan 12,14n).

Ježíš nepřichází do Jeruzaléma jako nějaký poutník, učitel nebo divotvůrce, nýbrž jako zaslíbený král konce časů. V roli krále však nevystupuje s vnějším leskem a mocí, nýbrž zcela skromně a pokojně. Nepřináší nic jiného než sebe samého. Jako se vyznačuje zcela zvláštní povahou Ježíšův příchod do Jeruzaléma, tak má mimořádný charakter také jeho přijetí. Někteří lidé před ním na cestu rozprostírali své pláště, a dávali tím najevo, že ho uznávají za krále (srov. 2Král 9,13). Jiní ze zástupů sekali ze stromů ratolesti a kladli je na cestu na znamení radosti a úcty. Zástupy v něm spatřovaly Hospodinova Požehnaného a vyjadřovaly svou naději, že skrze něj bude obnovena skvělá vláda krále Davida. Nikde jinde v evangeliu se nesetkáváme s tím, že by byl Ježíš obklopen tak velikým nadšením a jásotem.

Toto radostné přijetí však s sebou nese také známky nepochopení. Ježíš je sice přijat s úctou a jásotem jako Boží vyslanec, avšak zároveň se od něj očekává, že s sebou přinese rovněž královské panování na způsob vlády krále Davida. S těmito očekáváními je mu jakoby předepsáno, co má činit. Tím jsou však též předem připravena zklamání mnohých, která se objeví v okamžiku, kdy Ježíš nebude jednat tak, jak se od něj očekává. Z evangelia je zcela zřejmé, že veškeré Ježíšovo působení není nasměrováno na pozemské panování a pozemskou moc. On zvěstuje milosrdnou Boží lásku a chce vést člověka k bezvýhradné víře v Boha. Kdo od něj očekává něco jiného, ten nezbytně zakusí zklamání. Pouze pro toho, kdo dokáže uznat a docenit Ježíšovu pravou hodnotu a význam, je jeho příchod a přítomnost důvodem k trvalé radosti a jásotu.

PETR MAREČEK, biblista