26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jeruzalém - město, kde má víkend tři dny

4. 4. 2006

|
Tisk
|

Křížová cesta tržištěm

Vydání: 2006/14 Za dobrotu na žebrotu, 4.4.2006, Autor: Kateřina Beščecová

Příloha: Doma

Zatímco u nás doma ještě začátkem března panuje zima a na mnoha místech republiky obdrželi novou sněhovou nadílku, v Jeruzalémě je už jaro v plném proudu. Právě zde dozrávají banány, pomeranče, jahody a datle. Po ulicích pobíhají děti v letním oblečení. Krátký rukáv úplně stačí. Tričko bez rukávů se ale nedoporučuje. Mohli byste urazit kulturní a náboženské cítění místních obyvatel. Všichni návštěvníci Jeruzaléma mají brát ohled na místní zvyky.

Vítejte ve městě starém tři tisíce let, které je náboženským centrem pro židy, křesťany i muslimy. Ve městě, kde víkend má tři dny: v pátek nepracují muslimové, v sobotu je den modliteb pro židy a křesťané zase slaví neděli. A tak vedle stovek křesťanských poutníků, kteří přijeli navštívit místa, kde působil, byl ukřižován a vstal z mrtvých Ježíš Kristus, potkáte v ulicích tohoto města židovské děti oblečené do nažehlených černých obleků s bílými košilemi, ale také muslimské ženy s hlavami zahalenými do šátků všech možných barev i vzorů, jak s kočárky a houfem odrostlejších dětí nakupují na místních tržištích.

A mezi tím vším se městem pohybují izraelští vojáci v zelených uniformách. Vesměs jsou to mladí lidé, často také dívky, kteří se samopaly přes rameno dohlížejí na bezpečnost. Na první pohled vás možná jejich přítomnost může zarazit, ale časem je už berete jako nedílnou součást města.

Když po křížové cestě, která vede úzkými dlážděnými uličkami rušného arabského tržiště, směřujete k bazilice Božího hrobu, do cesty vám doslova vskakují jednotliví obchodníci. „Ahoj příteli, vítám tě, já jsem ten správný člověk pro tvé peníze,“ pokřikují na poutníky, kteří pro ně znamenají zisk. Jakmile se s nimi dáte do řeči, vystavujete se riziku, že se jich jen tak nezbavíte. Vedle pohledů, magnetků, přívěšků, keramiky či židovských svícnů, zde můžete koupit nejrůznější sladkosti, ovoce či zlato a šperky. A k vašemu překvapení lze po delším smlouvání výrobek koupit i za poloviční cenu.

Opusťme však tržiště a vstupme nyní do baziliky Božího hrobu. I zde můžete být překvapeni různorodostí výzdoby. Není divu: o jednotlivé části baziliky se dělí šest různých křesťanských církví. Klíč od dřevěné vstupní brány přitom již po generace střeží jedna muslimská rodina z Jeruzaléma. Hned vedle vchodu do baziliky se nachází místo pomazání Krista, příchozí se dotýkají kamene a líbají jej. Jejich kroky pak směřují ke kapli svaté Heleny, která se nachází na úpatí Kalvárie. Odtud po dlouhých schodech vystoupí poutníci až na vrchol, na místo, kde byl Kristus ukřižován.

Ve stejné bazilice se však nachází i místo Ježíšova hrobu. Tento prostor je tak malý, že je třeba vystát frontu a příslušník jedné z církví vpouští zájemce dovnitř po pěti. Jakmile vyprší určený čas, muž v černém hábitu zvolá: „Next five!“ a vy se musíte v rychlosti s tímto místem rozloučit.

Když vstoupíte do Getsemanské zahrady a tamního chrámu Národů (v němž se můžete dotknout skály, na které se Kristus potil krví), zůstane ve vás pocit smutku, ticha a tmy. V pietní atmosféře vycházíte z chrámu, přičemž vás ihned zaujme zpěv muezína, který svolává k modlitbě muslimy. Člověka až zamrazí, když vidí, jak jsou tato místa promodlená příslušníky všech světových náboženství. Když pak pozdvihnete hlavu, abyste se podívali, odkud zpěv pochází, zahlédnete Chrámovou horu a na jejím vrcholku Omarovu mešitu, jejíž zlatá kupole se třpytí na slunci. Stojí přesně na místě, kde kdysi stával první i druhý Jeruzalémský chrám.

Je tu skalní výběžek, na němž měl Abraham obětovat svého syna Izáka a také místo, kde se podle legendy dotkl země plášť proroka Mohameda, když na svém koni stoupal do nebe. Těsně pod mešitou se nachází Zeď nářků, poslední zbytek původního opevnění Jeruzalémského chrámu, nejposvátnější místo pro židy. Stejně jako při vchodu ke Zdi nářků, i k Omarově mešitě musíte projít bezpečnostními detektory.

Obě místa na vás dýchnou svou zvláštní atmosférou. U Zdi nářků můžete vidět stovky modlících se židů, desítky malých dětí s jejich tatínky, které jsou zde pravděpodobně vůbec poprvé v životě. Ženská populace zde není tak početně zastoupena - židovské ženy totiž prý nemají povinnost se modlit. Na travnatém prostranství okolo mešity je to ale úplně naopak. Všude neuvěřitelné množství zahalených žen, s kočárky, některé v jiném stavu, jiné dohlížejí na své hrající si ratolesti, další pořádají pikniky v trávě. Škoda, že tento jedinečný prostor musíme po chvíli opustit - muslimská ochranka se zbraněmi přes rameno nám naznačuje, že se místo zavírá. Jen děti si mohou ještě chvíli hrát.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou