26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jakou krásu a bolest ti ukáže film?

23. 3. 2021

|
Tisk
|

Filmovým divákem se člověk rodí, nebo stává? Zeptali jsme se člověka, který umí poznat dobrý film. A nejen to, o kvalitních dílech dokáže i mluvit a přivést k nim diváky. Filmový publicista LUKÁŠ JIRSA, vedoucí pražského studia TV Noe.

Vydání: 2021/13 Jak letos oslavíme Velikonoce?, 23.3.2021, Autor: Karolína Peroutková


Ano i ne. Vysvětlení by si zasloužilo jak slovo spiritualita, tak slovo film. Ani jedno totiž není jednoznačné. Spojení slov „film a spiritualita“ používáme ve smyslu vnímání filmu jakožto nástroje poznávání světa, sebe sama, svého vztahu k bližnímu, k planetě Zemi, k Bohu.
A konkrétně spiritualitu v jejím širokém pojetí chápeme jako snahu setkávat se s tím, co nás přesahuje, přičemž vycházíme z křesťanského pojetí světa a člověka. Zdaleka nejde pouze o to, co si představíme pod „vyjádřením náboženské
zkušenosti“.
Pro mě je nejplodnější práce s filmem, který nebyl natočen za účelem zisku, jak je tomu u amerických blockbusterů, komerčních filmů či nekonečných seriálů, které běží na televizních obrazovkách v hlavním vysílacím čase. Oslovují mě filmy, jež se snaží vyslovit něco podstatného ze zkušenosti lidského bytí na tomto světě.
Zajímá mě film jako umění, což ovšem neznamená, že by takový film nemohl být zábavný. Film, který člověka zasáhne a promění, „prolomí se“ do mého života, může být klidně komedií, rodinným dramatem, detektivkou nebo třeba věrnou rekonstrukcí skutečné události. Jde o to, co je do daného filmu vloženo a co si já jako divák z filmu na druhé straně dokážu vzít. Zda ho budu vidět s otevřenou duší, nebo zda pro mne bude jen způsobem, jak příjemně strávit dvě hodiny života.
Stejně jako se musíme učit číst a psát, musíme se učit vnímat umění. Ještě před 15 či 20 lety se obecně na školách věnovala filmu i médiím velice malá pozornost. Dnes už je to snad lepší, nicméně se obávám, že vnímat umění v jeho bohatosti a inspirativnosti – ať už jde o literaturu, hudbu, výtvarné umění, nebo film, nás i dnes naučí jen na málokteré základní či střední škole.
Nevím, zda učitelé literatury dosud pokládají onu záludnou otázku: „Co tím chtěl básník říci?“ S nadsázkou řečeno, je to otázka velice nebezpečná a destruktivní. Ničí totiž náš aktivní vztah k uměleckému dílu a předpokládá, že k pochopení díla je zapotřebí jakási znalost autorova záměru.
Ne. Může to být obohacující, ale určitě ne rozhodující. Učitelé by se nás ve škole spíše měli ptát: „Co ti báseň dala?”, „Jakou krásu či bolest světa ti ukázala?“, „Jak tě proměnila?“
Náboženský film nám předkládá tradiční náboženské náměty (život Ježíše, svatých apod.), duchovní film je takový, který má ambice sdělovat nám duchovní hodnoty. K tomu můžeme přidat film spirituální, kde posvátno není věcí jen tématu, ale i stylu. O tom píše Jaromír Blažejovský v knize Spiritualita ve filmu (vydal CDK 2007).
Mne však tyto kategorie nezajímají, protože mohou navozovat představu, že by nás jako křesťany měl náboženský či duchovní film zajímat víc než film, který za takový neoznačíme. A to je právě chyba. Pro mě je vždy prvotní otázka po umělecké kvalitě filmu, nikoli po jeho tématu. Film nemůžeme redukovat na prostý děj. To bychom se pak na něj nemuseli dívat, ale mohli bychom si přečíst knihu, nebo spíš novinový článek.
K plnému porozumění filmům Andreje Tarkovského jsem určitě ještě nedorostl. Jeho Andrej Rublev mě oslovoval už před dvaceti lety, jeho texty o umění a kinematografii pokládám za zásadní. Nicméně platí, že inspirativní kinematografie nekončí ani nezačíná u jmen Tarkovskij, Bergman, Dreyer. Inspirativních filmů stále vzniká velké množství. Minulý rok jsem třeba strávil s filmem Irčan, což je tříapůlhodinový portrét mafiána a nájemného vraha Franka Sheerana. Snímek natočil Martin Scorsese podle stejnojmenné Sheeranovy biografie, jež vyšla i česky. Irčan je hlubokým svědectvím o prázdnotě zla, které navěky narušuje můj vztah s druhými i s Bohem. V určitém smyslu je Irčan nanejvýš duchovní film, jenže o tom se v žádné anotaci ani recenzi nedočtete, přestože je takovými odkazy protkán od začátku do konce.
Každý člověk celý život hledá sám sebe a tím se stává celistvější, integrovanější osobností, stává se plněji sám sebou. A filmy – stejně jako jakékoli jiné umění – tomu mohou pomoci.
Dlouhé roky si cením tvorby amerického filmaře Terrence Malicka, jehož Jobem inspirovaný Strom života pro mě zůstává velice důležitým dílem. A vidíte, přestože se vymezuji vůči tzv. duchovním filmům, nakonec vám právě jeden z nich jmenuji jako svůj oblíbený.
Ano, Film a spiritualita online bude alternativou našeho cyklu v Městské knihovně v Praze, který jsme v roce 2011 zakládali s P. Petrem Vacíkem SJ, současným ředitelem české sekce Vatikánského rozhlasu. Jednou měsíčně si promítneme film a budeme o něm diskutovat, to vše pouze online, dokud to bude zdravotní situace vyžadovat. Samozřejmě se ale moc těším na bezpečný návrat do kina. Podrobnosti budou zájemci moci najít na webu Akademické farnosti Praha (www.farnostsalvator.cz).

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou