Jakou krásu a bolest ti ukáže film?

Vydání: 2021/13 Jak letos oslavíme Velikonoce?, 23.3.2021, Autor: Karolína Peroutková

Filmovým divákem se člověk rodí, nebo stává? Zeptali jsme se člověka, který umí poznat dobrý film. A nejen to, o kvalitních dílech dokáže i mluvit a přivést k nim diváky. Filmový publicista LUKÁŠ JIRSA, vedoucí pražského studia TV Noe.


Strom života, film z roku 2011, je často zmiňovaným snímkem při debatách, jak využít filmové umění pro naše zklidnění a vnitřní usebrání. Klíčem k pochopení filmu jsou úryvky z Knihy Job. Snímek Netflix

Provozujete web s názvem „Film a spiritualita“. Spojení těchto dvou slov zní lehce tajuplně. V základu ale zřejmě jde o vyjádření náboženské zkušenosti prostřednictvím filmu. Pletu se?

Ano i ne. Vysvětlení by si zasloužilo jak slovo spiritualita, tak slovo film. Ani jedno totiž není jednoznačné. Spojení slov „film a spiritualita“ používáme ve smyslu vnímání filmu jakožto nástroje poznávání světa, sebe sama, svého vztahu k bližnímu, k planetě Zemi, k Bohu.

A konkrétně spiritualitu v jejím širokém pojetí chápeme jako snahu setkávat se s tím, co nás přesahuje, přičemž vycházíme z křesťanského pojetí světa a člověka. Zdaleka nejde pouze o to, co si představíme pod „vyjádřením náboženské
zkušenosti“.

A slovo film? Jak k němu přistupujete?

Pro mě je nejplodnější práce s filmem, který nebyl natočen za účelem zisku, jak je tomu u amerických blockbusterů, komerčních filmů či nekonečných seriálů, které běží na televizních obrazovkách v hlavním vysílacím čase. Oslovují mě filmy, jež se snaží vyslovit něco podstatného ze zkušenosti lidského bytí na tomto světě.

Zajímá mě film jako umění, což ovšem neznamená, že by takový film nemohl být zábavný. Film, který člověka zasáhne a promění, „prolomí se“ do mého života, může být klidně komedií, rodinným dramatem, detektivkou nebo třeba věrnou rekonstrukcí skutečné události. Jde o to, co je do daného filmu vloženo a co si já jako divák z filmu na druhé straně dokážu vzít. Zda ho budu vidět s otevřenou duší, nebo zda pro mne bude jen způsobem, jak příjemně strávit dvě hodiny života.

Mluvíte o přístupu, kdy divák nejen pasivně sleduje, co se mu předkládá, ale snaží se u filmu přemýšlet, vnímat vrstvy sdělení. To je docela složité.

Stejně jako se musíme učit číst a psát, musíme se učit vnímat umění. Ještě před 15 či 20 lety se obecně na školách věnovala filmu i médiím velice malá pozornost. Dnes už je to snad lepší, nicméně se obávám, že vnímat umění v jeho bohatosti a inspirativnosti – ať už jde o literaturu, hudbu, výtvarné umění, nebo film, nás i dnes naučí jen na málokteré základní či střední škole.

Nevím, zda učitelé literatury dosud pokládají onu záludnou otázku: „Co tím chtěl básník říci?“ S nadsázkou řečeno, je to otázka velice nebezpečná a destruktivní. Ničí totiž náš aktivní vztah k uměleckému dílu a předpokládá, že k pochopení díla je zapotřebí jakási znalost autorova záměru.

A právě to podle vás není potřeba?

Ne. Může to být obohacující, ale určitě ne rozhodující. Učitelé by se nás ve škole spíše měli ptát: „Co ti báseň dala?”, „Jakou krásu či bolest světa ti ukázala?“, „Jak tě proměnila?“

Občas zaslechneme pojmy jako náboženský film, duchovní film… Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Náboženský film nám předkládá tradiční náboženské náměty (život Ježíše, svatých apod.), duchovní film je takový, který má ambice sdělovat nám duchovní hodnoty. K tomu můžeme přidat film spirituální, kde posvátno není věcí jen tématu, ale i stylu. O tom píše Jaromír Blažejovský v knize Spiritualita ve filmu (vydal CDK 2007).

Mne však tyto kategorie nezajímají, protože mohou navozovat představu, že by nás jako křesťany měl náboženský či duchovní film zajímat víc než film, který za takový neoznačíme. A to je právě chyba. Pro mě je vždy prvotní otázka po umělecké kvalitě filmu, nikoli po jeho tématu. Film nemůžeme redukovat na prostý děj. To bychom se pak na něj nemuseli dívat, ale mohli bychom si přečíst knihu, nebo spíš novinový článek.

Často zmiňovaný tvůrce spirituálních filmů je Andrej Tarkovskij. Máte s ním zkušenost? Oslovil vás hned, nebo jste potřeboval k jeho dílu postupně dorůst?

K plnému porozumění filmům Andreje Tarkovského jsem určitě ještě nedorostl. Jeho Andrej Rublev mě oslovoval už před dvaceti lety, jeho texty o umění a kinematografii pokládám za zásadní. Nicméně platí, že inspirativní kinematografie nekončí ani nezačíná u jmen Tarkovskij, Bergman, Dreyer. Inspirativních filmů stále vzniká velké množství. Minulý rok jsem třeba strávil s filmem Irčan, což je tříapůlhodinový portrét mafiána a nájemného vraha Franka Sheerana. Snímek natočil Martin Scorsese podle stejnojmenné Sheeranovy biografie, jež vyšla i česky. Irčan je hlubokým svědectvím o prázdnotě zla, které navěky narušuje můj vztah s druhými i s Bohem. V určitém smyslu je Irčan nanejvýš duchovní film, jenže o tom se v žádné anotaci ani recenzi nedočtete, přestože je takovými odkazy protkán od začátku do konce.

Často se o filmu říká, že má sílu „proměnit“ člověka. Myslíte, že díky filmům jste lepší člověk?

Každý člověk celý život hledá sám sebe a tím se stává celistvější, integrovanější osobností, stává se plněji sám sebou. A filmy – stejně jako jakékoli jiné umění – tomu mohou pomoci.

Který film vás kdy nejvíce „proměnil“?

Dlouhé roky si cením tvorby amerického filmaře Terrence Malicka, jehož Jobem inspirovaný Strom života pro mě zůstává velice důležitým dílem. A vidíte, přestože se vymezuji vůči tzv. duchovním filmům, nakonec vám právě jeden z nich jmenuji jako svůj oblíbený.

Před pandemií jste jako dramaturg tvořil program filmového cyklu Film & spiritualita v pražské Městské knihovně. Našli jste cestu k divákům i přes internet?

Ano, Film a spiritualita online bude alternativou našeho cyklu v Městské knihovně v Praze, který jsme v roce 2011 zakládali s P. Petrem Vacíkem SJ, současným ředitelem české sekce Vatikánského rozhlasu. Jednou měsíčně si promítneme film a budeme o něm diskutovat, to vše pouze online, dokud to bude zdravotní situace vyžadovat. Samozřejmě se ale moc těším na bezpečný návrat do kina. Podrobnosti budou zájemci moci najít na webu Akademické farnosti Praha (www.farnostsalvator.cz).

(per)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 34 16. – 22. srpna 2022

Festival plný radosti z víry

Celostátním setkáním mládeže v Hradci Králové provedl příběh sv. Pavla. „Vstaň! Udělám z tebe svědka toho, co jsi viděl,“ znělo motto týdne.

celý článek


Kardinál Czerny navštívil Osvětim

Někdejší nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi navštívil s delegací polských biskupů kardinál Michael Czerny 9. srpna – v den 80. výročí smrti sv. Terezie Benedikty od Kříže.

celý článek


Zažehnout oheň poznávání

Na univerzitě, v klášteře, farním pastoračním centru nebo u počítače. Vzdělávat se dá skoro všude. S novým školním rokem se rozbíhají některé pravidelné kurzy.

celý článek


Nebát se psát vlastní příběh

Ti starší z nás pamatují mnohé. Příběhy radostné i ty jiné, zkušenosti draze zaplacené, momenty, o kterých se jen těžko mluví. Jak se ale o nich dozvědět, když babička…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay