Filmové drama bratří Dardennů Dva dny, jedna noc je dojemnou cestou hledání lidského soucitu a důstojnosti.
Vydání: 2014/50 Náboženští vůdci odmítají otroctví, 9.12.2014, Autor: Lukáš Jirsa
Sandra pracuje v továrně na solární panely, kam se po čase vrátila po překonané depresi. Vedení během její nepřítomnosti zjistilo, že se bez její práce obejde, a tak se snaží najít cestu, jak se Sandry zbavit. Kolektiv dělníků dostává na vybranou: každý se musí rozhodnout mezi prémií 1 000 eur a zachováním pracovního místa pro svoji kolegyni. Sandra má víkend na to, aby své spolupracovníky přesvědčila, že se mají vzdát finančního bonusu v její prospěch.
BEZ HVĚZDNÉHO PRACHU
Belgičtí sourozenci Jean-Pierre a Luc Dardennové patří ke špičce evropské kinematografie a nejnovější snímek Dva dny, jedna noc (2014) opět potvrzuje jejich mistrovství na poli sociálně kritického filmu. Dardennové také patří k nejoceňovanějším tvůrcům ekumenickými porotami, což potvrdili i letos. Sandřino drama si totiž z Cannes, kde mělo premiéru, odvezlo Cenu ekumenické poroty.
Dardennové jsou pověstní prací s méně známými herci, nicméně do hlavní role Sandry obsadili hvězdu světového filmu Marion Cotillardovou. Tu ovšem zcela zbavili hvězdného odéru, a tak herečku proslulou nonšalantní krásou vidíme strhanou a s kruhy pod očima. Její Sandra musí bojovat nejen o pracovní místo, ale také o zdravý rozum, protože se stále pohybuje na hraně další deprese. Naštěstí má po svém boku manžela, který ji po celý hektický víkend spolu s dětmi podporuje a dodává jí sílu ke stálému přemlouvání kolegů. To je u Dardennů další novum. Dosud totiž jejich postavy trpěly bez partnera, bez možnosti svou nelehkou situaci sdílet s druhým.
PŘÍBĚHY JEDNOHO FILMU
Jednoduchý a časově sevřený příběh velice přesně nasvěcuje možné postoje k nouzi druhého: Sandřini kolegové mají různé hmotné zázemí, různorodou rodinnou situaci a také rozdílné životní nároky. Každý má při svém rozhodování, zda se vzdát nemalé finanční prémie, jiné „startovní podmínky“ a výsledek jejich úvah ne vždy odpovídá diváckým očekáváním. Někdo je ochoten dát ze svého nadbytku, někdo nikoli, a jiný dokonce dá, i když sám téměř nic nemá. A závěrečné Sandřino rozhodnutí všemu přidává další etický rozměr.Belgičtí filmaři nás opět zvou na cestu, která nenásilně vede k přemýšlení o mezilidských vztazích a hranicích, které sami klademe mezi nás a naše bližní. Bratři Dardennové svým způsobem točí stále stejný film, ale s každým svým dílem svou vizi posouvají dál a zpřesňují. Leitmotivem jejich příběhů je cesta k vnímání druhého jako toho, za nějž neseme odpovědnost. Jejich postavy bojují o důstojnost a lásku s čím dál větším úspěchem, či přesněji – s čím dál větší filmařskou otevřeností a jasností. Jejich filmy jsou naplněné vzrůstající nadějí a téměř hmatatelným voláním po uznání druhého jako člověka hodného lásky.