Jako sv. Václav přijímat, chránit a integrovat
Vydání: 2020/40 Starost o zemi svatého Václava, 29.9.2020
Příloha: Perspektivy 40
Kázání o slavnosti sv. Václava, 28. září 2020, bazilika sv. Petra, Vatikán
Kardinál Michael Czerny SJ. Snímek archiv Nepomucena
V kronikách čteme, že sv. Václav každou noc vstával, bos obcházel Boží chrámy a rozdával almužny vdovám, sirotkům, vězněným a různě souženým, a to natolik, že byl považován nikoli za knížete, nýbrž za otce všech ubohých. Takovým způsobem odpovídal na potřeby své doby v první polovině 10. století.
V této naší době také papež František odpovídá na současné potřeby. Říká nám, jak na to, a používá k tomu čtyři slova: přijímat, chránit, podporovat, integrovat. Svatý otec vysvětluje, že užívání „těchto čtyř sloves v první osobě singuláru a v první osobě plurálu shrnuje naši aktuální zodpovědnost a povinnost, kterou máme vůči našim bratřím a sestrám, kteří jsou z různých důvodů“ chudí, na okraji, vyloučeni, nuceni opustit svůj domov nebo utíkat ze své vlasti.
Prvním slovesem přijímat chce papež František zdůraznit, že je potřeba dát přednost bratrství před odmítáním, a přijímat ty, kteří utíkají z důvodů katastrofální nouze, utrpení, konfliktu a beznaděje. Svatý Václav „přijímal cizince a pocestné jako své nejbližší příbuzné“ (Kristiánova legenda,6).
Druhé sloveso chránit se týká toho, co je potřeba, aby byli chudí a lidé na okraji, migranti a uprchlíci uchráněni před násilím, zneužíváním a vykořisťováním. V jejich vlasti by nikdo neměl být vyloučen nebo „zahozen“ jako odpad. V zemích, které migranty a uprchlíky přijímají, by měli mít svobodu pohybu, přístup na trh práce a ke sdělovacím prostředkům. Zvláštní péči vyžaduje ochrana nezletilých. Nezletilí migranti by měli být uchráněni od každé formy omezování jejich svobody jen kvůli tomu, že jsou to imigranti, a měli by mít běžný přístup k základnímu a střednímu vzdělání. Svatý Václav byl utěšitel a otcovský ochránce vyhnanců z vlasti (Gumpoldova legenda, 5).
Sloveso podporovat shrnuje všechny činnosti, jejichž společným cílem je celostní lidský rozvoj pro každého. Pomyslete na jakékoli lidi v nouzi (podobné těm chudým z příběhů o sv. Václavovi) – jejich skutečný rozvoj bychom měli chtít podporovat. To by měl být cíl společností, kde už nyní žijí nebo které je přijímají. A důležité jsou všechny dimenze lidské existence: práce a profese, vzdělání, sociální vztahy, náboženství a rodinný život. Svatý otec opakovaně zdůrazňuje, jak je důležité, aby se mohly roztržené rodiny opět spojit.
A konečně integrace je obousměrný proces s cílem zapojit každého – jednak ty, jimž se daří dobře, jako byl sv. Václav, a jednak ty v nouzi, podobné chudým, kterým on pomáhal. Místní společenství a stejně i nově příchozí mají přispívat k vzájemně obohacující kulturní výměně. Papež František vysvětluje, že integrace znamená obousměrný pohyb, dávání a přijímání, v němž jsou zapojeni místní i nově příchozí. Měli bychom „pěstovat kulturu setkání všemi možnými způsoby“.
Když se takto díváme na postavu knížete sv. Václava a vzpomeneme na dobrý příklad, který nám dal, a propojíme ho s učením papeže Františka i s dobrými příklady, které nám dává on, potom nám ona čtyři slova ukážou, jak církev neustále vykonává své stále stejné poslání, ve jménu Pána Ježíše, který přišel sejmout hříchy světa (J 1,29), abychom měli život, a to život v plnosti (J 10,10).
Kardinál Michael Czerny SJ je podsekretářem oddělení pro migranty papežského Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji
Sdílet článek na:
Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články
