Velikonoční svátky patří jak v židovské, tak v křesťanské tradici k největším svátkům v roce. Židovská tradice, jak ji znal Ježíš, vyžadovala na tyto svátky pouť do chrámu, a to pro každého Izraelitu, který dovršil dvanáctý rok, a též obětování velikonočního beránka. Oslava Pesachu trvala v izraelské zemi sedm dní, přičemž první a poslední den byl dnem svátečním a nepřipouštěla se žádná práce. Po dobu těchto sedmi dní se pod přísným trestem vyobcování z izraelského společenství nesmělo v domácnostech konzumovat ani přechovávat kvašené těsto.

 

V Písmu svatém máme zmínku, že Ježíš zachovával tyto zvyklosti a že právě po dovršení dvanáctého roku putoval s rodiči do jeruzalémského chrámu. Co se týče posledního svátku Pesachu, kdy Ježíš dovršil své vykupitelské poslání smrtí a zmrtvýchvstáním, nedokážou se historici shodnout na skutečnosti, kterého dne slavil Ježíš se svými učedníky poslední večeři.

 

Existují tři názory. Podle prvního Ježíš dle tradice esejců, kteří se řídili slunečním kalendářem, slavil poslední večeři už v úterý večer, a pak by všechny pašijové události byly rozloženy do tří dnů. Podle druhého názoru, který se opírá o evangelium sv. Jana, slavil Ježíš večeři v předvečer svátku Pesach, podle synoptických evangelií se jednalo o tradiční domácí pesachovou večeři.

 

Jak taková večeře vypadala? Odborník na dějiny liturgiky František Kunetka uvádí pravděpodobnou rekonstrukci. Nejdříve se obřadně nalil a požehnal první kalich s vínem, následoval pokrm z nekvašených chlebů, zeleniny a omáčky. V době existence chrámu byl přinesen beránek. Poté následoval druhý obřadní kalich a symbolické otázky, po kterých předsedající vysvětlil, co odlišuje tuto sváteční noc od jiných, smysl pesachu-přejití (Hospodin přešel v Egyptě domy našich otců), smysl nekvašených chlebů (spěch při odchodu) a smysl hořkých bylin (Egypťané činili Izraelitům hořký život). Poté přišel na řadu zpěv žalmů a jídlo. Následoval třetí obřadný kalich s požehnáním po jídle a na zakončení čtvrtý kalich, zpěv žalmů a požehnání.

 

Nevíme přesně, kdo všechno se mohl poslední večeře zúčastnit. František Kunetka upozorňuje na skutečnost, že pokud jde o přítomnost osob při Ježíšově poslední večeři, můžeme se domnívat, „že byla přítomna i Ježíšova matka, snad i ostatní ženy, které jej doprovázely, obyvatelé domu, kde se večeře konala, tedy i děti“.

 

Z Ježíšovy poslední večeře se dle slov – „to čiňte na mou památku“ – převzal do křesťanského slavení večeře Páně obřad nekvašeného chleba – žehnání, lámání a obřad kalicha – který se dle znalců skládal v době Ježíšově ze tří žehnacích modliteb, rozdílení a pití.

 

Autor je profesor církevních dějin na TF JU v Českých Budějovicích.