Jaké byly a jsou Velikonoce v Beskydech

Vydání: 2010/14 Velikonoce, 30.3.2010, Autor: Tereza Holá

„Vyrostla jsem na Jablunkovsku a některé ty zvyky si ještě pamatuju, jak je dodržovala naše maminka. O velikonoční sobotě jsme se museli všichni slavnostně obléct a každý musel mít na sobě aspoň jednu novou věc,“ vypráví folkloristka Marta Gelnarová, která se lidovými zvyky a tradicemi nejen zabývá, ale umí o nich i poutavě vyprávět.

Děti většinou dostávaly nové boty, protože ty staré už byly po zimě zničené nebo z nich vyrostly. Když bylo v chudé rodině hodně dětí, měly nové aspoň šátky nebo pentli. Všichni se museli omýt v potoce, tedy v tekoucí vodě, aby byli zdraví. A vpodvečer se šlo společně do kostela na Vzkříšení. Každý musel mít na sobě slavnostní oblečení. „Taky si pořiďte na jaro něco nového – je to symbol toho, že už jste se rozloučila s tím starým, se zimou,“ radí Marta Gelnarová.

ZAJÍČEK I V PANELÁKU

Na velikonoční pondělí nechodili jen chlapci na pomlázku neboli šmigrust (jak se pravilo v podhůří Beskyd), ale také dívky měly svůj úkol. Obcházely ves s mojičkem, což byl vršek z břízky ověšený pentlemi a vajíčkovými výdutky, na jehož konečku býval zvonek. Obcházení s mojičkem se zachovalo jako přetrvávající starý slovanský zvyk vítání jara spojený s prosbami o bohatou úrodu i štěstí a lásku. Maminky zase ráno na velikonoční pondělí schovávaly zajíčka, což je obyčej, který se v mnohých rodinách na severu Moravy zachoval dodnes. Mnozí si tento zvyk přinesli s sebou i do měst, takže není neobvyklé, když se zajíček hledá třeba v panelákovém bytě pod skříní, pod postelí nebo na balkoně. Klasicky se ale ošatka s nabarvenými vajíčky a sladkostmi schovávala někde v sadu. Děvčata ji musela najít, aby pak měla čím obdarovat kluky, co přišli na koledu.

PENÍZE SE NEDÁVALY

Pondělní šmigrust býval a mnohde v Beskydech zůstává záležitostí omladiny a dětí. Bylo věcí cti přijít do domu, v němž bydlela děvčata, jako první. Polévalo se z dřevěných puten nebo se dívky zatáhly pod pumpu na dvoře. Čistá voda byla symbolem života. Aby se nedržely nemoci, šlehalo se v podhůří Beskyd jalovcem, v níže položených oblastech korbači z vrbového proutí. Chlapci s sebou nosili „butelke“, ze které obyvatele domu počastovali, a za šmigrust dostali malovaná vajíčka, slanou buchtu s masem „šoldre“ nebo jiné pohoštění. Peníze se tehdy nedávaly, kterýžto obyčej se dnes bohužel často porušuje. Koledy bývaly dlouhé a v závěru měly prosebný ráz: „Stojimy na ostrym kamjeňu, vodička num čeče po pravym ramieňu.“ Koledovat chodily hlavně děti z chudších rodin. Karabáče pletené z vrbového proutí se často k večeru sázeli do země. „Vrba se ujme všude a rostly z toho zajímavé stromky,“ vzpomíná Marta Gelnarová.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 13. – 19. dubna 2021

Co nám covid dal a vzal

Jak se pandemie podepisuje na životě církve a samotných věřících? Přibylo online přenosů bohoslužeb, na řadě míst se lidé aktivněji zapojili do služby.

celý článek


Oltář z Brna se stěhuje do Říma

Minulou středu byla zahájena demontáž obětního stolu v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně na Petrově. Poté 1,1 tuny těžký oltář, jehož autorem je řezbář, sochař…

celý článek


Pastorace je možná i ve virtuálním světě

Originální způsob, jak se i za pandemie setkat s dospívajícími ze své diecéze, nabízí mohučský biskup Peter Kohlgraf. V neděli 18. dubna odpoledne se za nimi vydá do online…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay