Vydání: 2023/17 30 let Adopce na dálku, 25.4.2023

Příloha: Perspektivy 17

Kateřinu ze Sieny, výraznou osobnost duchovního života 14. století a Učitelku církve, „znám“ už dvacet let. Její životní příběh jsem nasála společně s její mateřštinou v jejím rodném městě v srdci italské Toskány. Její kanonizační proces se mi stal tématem pro historické zkoumání. Její texty mi daly nahlédnout do jejího myšlení a alespoň částečně pochopit její nazírání božství, světa a člověka v něm. A toto považuji za velkou příležitost. Totiž samo nahlédnutí do myšlení středověké ženy je velmi vzácnou chvílí vzhledem k malému množství dochovaných textů z rukou tehdejších autorek.
V Kateřinině případě je tato vzácná příležitost ještě okořeněna barvitými obrazy a pestrou škálou témat, se kterými se Kateřina sděluje svým současníkům a vlastně i nám, budoucím čtenářům. Ať už popisuje své vjemy ze setkání s Bohem nebo své názory na situaci v církvi, ať se vyznává ze silných emocí, které v ní vzbuzují události či situace blízkých lidí, nebo vysvětluje svou duchovní nauku, vždy promlouvá s velkým zaujetím i snahou o názornost:
(List zpovědníkovi Rajmundovi z Kapuy).
Vložit mystiku do slov
Z jejích textů, které patrně všechny nadiktovala, se do našich dní dochovalo přes 380 dopisů a objemný traktát, který nazýváme Dialog s Boží prozřetelností (Krystal 2017). Zatímco v Dialogu zachytila Kateřina svůj mystický rozhovor s Bohem, její dopisy svědčí o tom, jak hovořila s lidmi. Možná bychom čekali, že v nich bude Kateřina mluvit mnohem praktičtěji a „přízemněji“ než v mystickém dialogu s Bohem. Není tomu tak docela. Kateřina totiž do svých dopisů vtělila svou duchovní nauku i své mystické prožitky Boží blízkosti, protože je chtěla sdílet se svými adresáty. Aby své abstraktní vjemy a pocity učinila srozumitelnější, našla vhodná přirovnání a paralely. Tak se i obtížně popsatelné zážitky z rozhovoru s Bohem v jejím podání až překvapivě zhmotňují a čtenáři přináší jednak nevšední zážitek a jednak příležitost k rozjímání o Bohu a dalších tématech Kateřininy nauky. Například Pietra Gambacortu, vládce města Pisy, Kateřina vedla k promýšlení vlastní nicotnosti a Boží velikosti takto:
Ptáme-li se, co Kateřinu vedlo k diktování tolika listů a k formulování tolika duchovních výzev, ostré kritiky i shovívavých slov, odpověď nalezneme například v jejím prvním dopise papeži Řehořovi XI.: „Promiňte mi, otče, že jsem vám poslala tolik slov. Vězte, že můj jazyk tlumočí to, čím mé srdce přetéká.“
Dopisy plné úzkosti
Ačkoli se ona, žena bez vzdělání a významnějšího společenského statusu, na první pohled omlouvá za svou troufalost i mnohomluvnost, ihned vysvětluje své pohnutky a nabízí ospravedlnění. Dovoluje si papeže oslovit s naléhavostí proto, že „přetéká“ zájmem až úzkostí o osudy církve a společnosti. Pozoruje úpadek morálky ve všech společenských vrstvách a ničí ji to. Vnímá nedokonalosti lidí, zejména těch, kteří stojí vysoko na společenském žebříčku. Trpí válečnými konflikty mezi křesťany i kupčením v církvi a děsí se následků:
Touží po nápravě a pracuje pro ni. Ví však, že bez spolupráce církevních a světských autorit se ani společnost, ani církev nereformuje. Proto oslovuje, koho může. Píše papežům, kardinálům a biskupům, představeným klášterů, stejně jako i městským vládám a králům, lidem urozeným i řadovým měšťanům. Na ty všechny se obrací s naléhavou výzvou k obrácení a k životu podle Ježíšova učení. Snaží se je pohnout svým vlastním zápalem, jenž skutečně tryská z jejích listů měrou vrchovatou, a neutuchající energií, kterou dokáže vydávat až k sebezničení.
Chci, abyste…
Zajímavé je, že zatímco Kateřina ke konci života fyzicky slábla vlivem velmi přísných půstů, vyčerpávajících bdění a vysilující aktivity, její psychická odolnost a údernost na síle rozhodně neztrácela. S přesvědčením, že jí Bůh sdělil svou vůli ve zjevení, považovala za nanejvýš důležité tlumočit tuto Boží vůli ostatním, a to patřičně důrazně, bez zbytečných ohledů. Typickým je její ostré „chci, abyste…“, se kterým se obrací na všechny včetně papeže.
Ano, Kateřina byla ve věci nápravy církve skutečně nesmlouvavá a nerozlišovala, zda právě mluví k urozenému, či řadovému člověku. Uměla být stejně příkrá na kardinála a vévodu jako na spolubratra nebo prostitutku. Dovolovala jí to však její pověst asketické zbožné ženy, která žije v neustálém rozhovoru s Bohem. To jí dodalo duchovní vážnost a autoritu, ale i sebevědomí ve formulaci vzkazů. Někteří adresáti si její kritiku skutečně nedali za rámeček. Uveďme jako příklad úryvek z dopisu třem italským kardinálům, stojícím v opozici proti papeži Urbanovi VI. na straně avignonského papeže Klementa VII.:
Kateřina často opakovala své přesvědčení, že církevní a světští představitelé jsou těmi, kdo udávají tón společnosti v otázce morálky, tedy inspirují věřící a poddané k ctnému životu, nebo je naopak stahují s sebou do nemorálního života. Právě biskupům a králům tedy Kateřina často připomínala jejich velkou zodpovědnost. Dobře patrné je to ze slov, která neváhala adresovat francouzskému králi Karlu V. Moudrému, stojícímu rovněž na straně vzdoropapeže:
Na druhou stranu však měla pochopení pro lidské chyby a poklesky. Když odsuzovala nectnosti a slabosti konkrétních lidí, neodsuzovala pro ně lidi samotné. Spíše naopak, snažila se každého přivést k poznání svých vlastních chyb, povzbudit jej a přivést ho k tomu, aby se chyb vyvaroval a zlozvyků vzdal. Vždyť i list zmíněnému francouzskému králi Karlovi ukončila velmi smířlivými slovy:
Láska mezi řádky
Z vybraných úryvků dostatečně vyplývá, jak velkou roli v jejím životě i psaní hrála láska. Kateřina, přetékající láskou k Bohu, byla zároveň úplně oslněná Boží láskou k člověku a sama tuto lásku k bližnímu rovněž vyzařovala. Ačkoli dosud zaznělo mnoho ostrých slov a pokárání vyňatých z jejích dopisů, je to právě láska, která v Kateřininých listech kraluje a stává se snad nejpoužívanějším slovem této sbírky.
(List Rajmundovi)
Kateřininy listy je tak nutno číst právě s ohledem na lásku, která vše prostupuje. Porozumět Kateřině můžeme pouze tehdy, když kromě svého rozumového chápání zapojíme ještě srdce. Jedině tak bude její sdělení stále aktuální, protože (a teď si dovolím drobně parafrázovat Kateřinina slova) „máme stejné šance jako naši předchůdci, protože oni nebyli z jiného masa, než jsme my, a i Bůh je stejný dnes, jako byl tehdy.“ (List Řehořovi XI.)