Jak si zařídit čas jen pro mámu a tátu
Vydání: 2018/32 Trest smrti je nepřípustný, 7.8.2018, Autor: Kateřina Šťastná
Příloha: Doma
„Kde máte děti? U babičky, nebo na táboře?“ Tuhle otázku možná o prázdninách slýcháme častěji než „Jak se máte?“. Během léta se nabízí jedinečný prostor „jen pro mámu a tátu“. Jak z něj čerpat i do všedních dní následujícího školního roku?
Stihli jste si na sebe udělat čas? Ilustrační snímek je z Manželského setkání na Velehradě z letošního července. V době přednášek pro manžele se o děti staralo několik desítek dobrovolníků, tzv. „pečounů“. Snímek Vojtěch Hlávka/Člověk a Víra
„Na první pohled to vypadá, že dovolená skýtá idylku pro manželskou komunikaci. Ustal stres, máme před sebou hodně času, objevujeme společně krásné krajiny, cítíme se volnější, netíží nás každodenní zaměstnání. Zdá se, že všechno nahrává tomu, abychom zase našli jeden druhého, vychutnali lásku,“ píše David Sonet ve své knížce Miláčku, netrap mě (Karmelitánské nakl.).
„Je to, jako když zalijete kytičku, která už vodu opravdu potřebovala,“ poznamenala jedna manželka o dnech, které mohou v létě trávit s manželem jen sami dva. Pár dní či týdnů – anebo jen večerů – bez dětí může být posilou pro celý další rok. Ale může to být také nadlidský výkon. Pro oba. Jak uvádí rodinný terapeut David Sonet ve výše zmíněné knize, pokud pár během roku komunikuje většinou dobře a dostatečně, prázdniny mohou přispět k ještě vřelejšímu vztahu. To ale není vždy samozřejmé.
Když jsme pokládali manželským párům anketní otázku „Jak trávíte váš čas bez dětí?“, překvapivé množství lidí se omlouvalo, že nemohou odpovědět, protože ten společný čas prostě nemají. Někteří byli ochotni odpovídat, ale chtěli zůstat v anonymitě. Je to možná až příliš citlivé téma.
Nemáme na sebe čas
„Velmi často vidím, že páry nemají čas pro sebe a jedou takzvaně v ,rodičovském módu‘. Jejich život se točí jen kolem dětí. A když už ten prostor dostanou, neumějí ho zužitkovat. Neumějí si spolu povídat,“ popisuje Marie Macounová z Rodinného centra Praha, které pořádá různé pobytové kurzy pro rodiny. V tuto chvíli se zrovna nachází jako lektorka na Týdnu pro rodiny s dětmi kousek od Příchovic. „Chtěli jsme nabídnout rodičům, kteří mají ještě hodně malé děti a nemohou je poslat na tábor nebo někam jinam, aby měli čas spolu mluvit, jít na skleničku. A my se jim tady mezitím o děti postaráme,“ vysvětluje myšlenku letních pobytů, které centrum nabízí. Podle ní se bohužel mnozí lidé odnaučili mluvit o jiných věcech než těch provozních. Jejich život se až příliš točí okolo dětí a je pro ně těžké vracet se k párovým tématům a být jen sami dva. „Je důležité, aby si ti dva uvědomili, že manželství je dům, ve kterém bydlí rodičovství. Když manželství nebude fungovat, tak do toho domu bude pořádně pršet,“ zdůrazňuje Marie Macounová.
Rodinná poradkyně a lektorka Marie Nováková míní, že společný čas pro mámy a táty je nezbytný i z toho důvodu, že se pořád měníme, a tak se musíme opakovaně poznávat. Což znamená nejen spolu mluvit, ale také naslouchat, být spolu – „aby se mi manžel neztrácel a nevzdaloval, a abych se neztrácela a nevzdalovala já jemu,“ vysvětluje Marie Nováková. Pocit, že společného času je málo, ale nemusí být špatný. Můžeme si vzpomenout, že na začátku naší známosti jsme spolu trávili hodně času, a pořád nám to přišlo málo. I po letech může být tedy pocit, že na sebe máme málo času, znamením, že se potřebujeme a že chceme s tím druhým být. „Ale také to ukazuje na další věc: že ten čas jednoho pro druhého se neudělá sám od sebe, ale že ho musíme aktivně hledat,“ zdůrazňuje Marie Nováková.
Vitamíny pro vztah
Marie Nováková popisuje příběhy z praxe, kdy se manželé těší na společné volno, ale nakonec to zdaleka není taková idylka, jak očekávali. Může se stát, že se nahromadily problémy, že se příliš projevily rozdílnosti obou povah nebo že věci, které delší dobu neřešili, si najednou říkají o rozuzlení. Na vině rozčarování mohou být i přehnaná očekávání obou. „Může to být i znamení, že nějaké problémy mezi námi vyšly na světlo, a když mluvíme o nemocích ve vztahu, bylo by dobré vzít si preventivně nějaký ten celaskon, aby z toho nebyl malér,“ říká obrazně Marie Nováková.
Podle ní je důležité připustit si, že jsme jako muž a žena rozdílní a že si můžeme v něčem nerozumět, vzájemně si naslouchat, snažit se být empatičtí a nepodezírat toho druhého, že má málo empatie – protože i empatie se u mužů projevuje jinak než u žen. „Někdy pomůže v těch volných dnech dělat opak toho, co děláme v dnech všedních. Dostat se do oblasti krásy a kreativity. A také bych doporučovala trochu té dětské hravosti a humoru,“ vyjmenovává Marie Nováková a dodává, že je dobré mít přitom pořád na paměti, že i když se to občas zadrhne, tak to nevadí. Důležitá je víra, že to spolu zvládneme a objevíme, jak z toho ven.
Sebezáchovných pár minut denně
Marie Macounová radí stanovit si na společné dny priority. Jestli v době, kdy jsme jen sami dva, budeme raději gruntovat či malovat byt, anebo si řekneme, že pro nás je důležitější jít spolu na procházku, na víno nebo třeba za kulturou či sportem. Říká, že řada párů, které absolvovaly jejich pobyty a zkusily si „být jen sami dva“, si pak s chutí plánují své další podobné chvilky. Pro některé to bude až za rok. Přesto Marie Macounová, sama maminka čtyř dcer, doporučuje ty malé společné chvilky pravidelně vyhledávat. Klidně i každý den.
„Myslím, že je důležité mít před sebou v té lavině povinností, které se na nás každý den hrnou, nějaké záchytné body,“ radí Macounová. „Třeba, že v neděli jdeme do kostela, pak můžeme jako rodina sedět u svátečního obědu bez poklusu, můžeme pustit dětem pohádku a v klidu si s manželem sednout ve vedlejší místnosti – třeba u vína nebo kávy.“ Vzpomíná, že když byly děti malé, vyhradili si s manželem každý den večer dvacet minut pro sebe u kávy. „Děti věděly, že až dopijeme, tatínek si s nimi bude hrát. V té době mi to přišlo úplně sebezáchovné,“ vzpomíná Marie Macounová. Podle ní právě tyhle krátké společné chvilky ovlivní, jak prožijeme léto jen sami dva. A pokud se v létě ukázalo, že to není úplně ono, je to ideální příležitost, jak to začít měnit.
A když jsme naopak prožili společné hezké dny, nemusíme se stydět za to, že nám bylo bez dětí dobře. Podle Marie Novákové je to dobrý trénink na dobu, kdy děti opustí domov úplně. „Děti doprovázíme jen část jejich života. Vychováváme je nejen tím, co jim říkáme a co je učíme, ale i tím, co děláme, jak se k sobě s partnerem chováme i jak se vzájemně dotýkáme. A když se děti vrátí z prázdnin a mohou vstoupit do krásné, zalité a opečované zahrádky našeho vztahu, je to ta nejlepší škola,“ uzavírá.
KATEŘINA ŠŤASTNÁ
