26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jak přijde konec světa?

6. 9. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/11 Konec světa, 6.9.2004, Autor: Jeroným Klimeš

APOKALYPSA POHLEDEM PSYCHOLOGA
Když jsem kdysi navštívil na Slovensku svou pratetu, stýskala si, jak je sama, jak život nemá smysl, jak jsou lidi zlí, a opakovala, že co nevidět bude konec světa. O pět let později se kolem ní batolilo několik vnoučat. Při péči o ně byla sice unavená, ale deprese zmizely. Již nehovořila o zlých lidech, kamsi se vytratil i konec světa. Když jsem na toto téma schválně zavedl řeč, zdálo se, že ztratilo na své emocionální přitažlivosti. Změnou mluvy jsem byl překvapen.


Myslel jsem na ni i tehdy, když jsem při studiích do dotazníku pro věřící dával otázku: 'Kdy myslíte, že přijde konec světa?' Tímto způsobem jsem chtěl testovat hypotézu: Vedou depresivní pocity k očekávání, že konec světa přijde už brzo? Problematické na této otázce je, že každý soudně uvažující věřící, který alespoň jednou v životě četl Bibli, musí říci: 'Nevím. Jak bych mohl, když to neví ani Syn, jen Otec.' Kdybych tedy dal respondentům možnost zaškrtnout odpověď 'Nevím', měřil bych jen jejich zdravý rozum a soudnost. Přemýšlel jsem tedy, jak to udělat, abych mohl změřit jejich city, tedy něco, co je jaksi nezávislé na zdravém rozumu či soudnosti člověka. Nakonec jsem tedy možnost odpovědi 'Nevím' vyškrtl a nutil jsem nebohé lidi vybrat jednu z následujících odpovědí: 'Brzo / spíše brzo / spíše za dlouho / za dlouho'. Mnohým tato nucená volba vadila a bouřili se, proklínali psychology, někteří otázku dokonce přeskočili, ale přesto jsem získal dost odpovědí na ověření své hypotézy, kterou mi vnukl pohled na mou depresivní tetu. Výzkum nakonec prokázal, že ti lidé, kteří mají sklon odpovídat otázkami 'brzo' či 'spíše brzo' více trpí náboženskou vyprahlostí a mají pocit, že s nimi manipuluje ďábel. Naproti tomu ti, kteří odpovídali 'spíše za dlouho', současně vypovídali, že se dobře cítí v přítomnosti kněží a řeholníků.

Můj prvotní intuitivní odhad nebyl zcela přesný. Otázka konce světa netrápila lidi trpícími pouhými depresemi. Tato otázka provází ty lidi, kteří mají nějakým způsobem narušený vztah k druhým bytostem - tedy deprese, jež mají sociální či mezilidský rozměr: náboženská vyprahlost tedy vypovídá o narušeném vztahu k náboženskému prostředí, k Bohu a lidem okolo církve. Pocit ohrožení ďáblem má také sociální charakter, stejně jako nepřítomnost averze vůči kléru u těch, kteří se neobávají blízkého konce světa. Tento závěr dokonce lépe vystihuje životní situaci mé pratety, která v době mé první návštěvy trpěla samotou, jež pominula až s příchodem vnoučat.

V KŮŽI KRISTOVĚ
S těmito zjištěními je v souladu i všeobecné přesvědčení, že představy o konci světa se dostaly do židovského myšlení právě v důsledku chronicky se zhoršující politické situace Izraele v době po Šalamounovi. V Kristově době tyto eschatologické situace vrcholily, protože i římský útlak byl tou dobou poměrně vyostřený. Například Josef Flavius popisuje kruté akce tzv. horlivců (zélótů), kteří chtěli být jakýmsi Božím katalyzátorem, který urychlí příchod Mesiáše či konec světa. Zde vidíme, jak složitá byla situace Krista v té době.

Na chvíli si představte, že byste byli v kůži Kristově. Byli jste vysláni na svět nejenom spasit lidstvo, ale také založit církev a připravit ji na dlouhou cestu do konce světa. V takových okamžicích je opravdu těžké vážit slova. Například jak mluvit tak, aby se vaši následovníci nezačali hromadně křižovat jen kvůli fanatickému přesvědčení, že vás mají následovat i ve smrti. Vždyť takových případů sebevražedných sekt známe hned několik. Stejně tak je obtížné předat faktickou informaci o konci světa a zároveň zchladit horké hlavy některých pošetilých následovníků, kteří jej očekávají každou chvíli a mají tendenci jej ještě urychlovat. Kristus zastavuje tyto extrémní tendence hned dvakrát. Především ustanovuje nekrvavou eucharistii. (To čiňte na mou památku! Toto je krev, která se za vás vylévá.) Ta nahrazuje nejen starozákonní kult, ale jistě brzdí i mnohé sebevražedné tendence. A dále Kristus hledá moudrý střed tím, že přirovnává konec světa k pupenu na jaře: Je pošetilé celý podzim a zimu pozorovat pupeny. Kristus doporučuje postup opačný: Když už se pupeny nalévají mízou, nebude již nikdo mít pochyby o tom, že jaro je blízko. Na jedné straně je na místě připravenost, ale na druhé také klid či pokoj Kristův.

MAGICKÁ HRANICE 1000
Konce a začátky jsou a byly vždy pro lidi fascinující svou neodvolatelností, absolutností a výjimečností. Nemusíme chodit daleko. Máme studenty, kteří mají problém dokončit školu, protože s promocí jako by končilo jejich dětství. Dobře známe strach mnoha lidí z manželství, ze smrti apod. Tento pocit vyvolává každá absolutní a nevratná změna či hranice, za kterou není návratu. Tohoto způsobu našeho myšlení využívají, a možná i zneužívají například banky, když nabízejí klientům kontokorent: posunou jim hranici konta o 12 000 nahoru a vědí, že lidé budou mít stejně sklon vyčerpat konto na nulu - na tu čarovnou magickou hranici. Dvanáct tisíc není žádná magická hranice. Magická a přitažlivá je nula. Stejně magicky uhrančivý je přelom tisíciletí - milénium. Není tedy divu, že se na něj nalepí mnoho fantazií souvisejících s koncem - stejně jako má svou romantiku, když se vdáte či oženíte 20. 2. 2002 ve 20.02 hodin.

Na úvahách okolo konce světa můžeme vidět souznění teologie a psychologie. Není pochyb, že psychicky naléhavé očekávání konce světa vyvolala u Židů jejich těžká sociální situace, a tak se dostala skrze svatopisce i do Bible, například v podobě slastného očekávání blížícího se 'armagedonu', což je mimochodem jen místní název úrodného údolí kdesi v Izraeli. Na druhé straně tento psychický proces možná představuje právě způsob, jakým byli svatopisci inspirováni Duchem Svatým o tom, co se v budoucnu skutečně stane. Ale nenechme se uchlácholit: konec světa zcela nepochybně bude mnohem složitější, než si dnes dokážeme představit, jak už to koneckonců u konců světa chodí.

Ilustrační snímek

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou