Jak je to s odměnami kostelníků?
Vydání: 2004/30 Muži na mateřské, 1.9.2004, Autor: Petr Žůrek
Dobrovolná služba si zaslouží nějaké oceněníJe zvykem, že kostelník dostává alespoň symbolickou odměnu? Jsem léta kostelnicí v památném kostele, kde se mše slouží jen zřídka, ale jezdí se na něj dívat turisté, kterým kostel otvírám, trochu tam uklízím a když je třeba koncert, tak tam také musím být. Na Vánoce dostávám od pana faráře dárek. Zdá se mi, že strávit v kostele i nějaké dvě hodiny kvůli pohřbu je také hodně. Celou svou službu vnímám především jako službu Pánu Bohu, nouzí a hladem sice netrpím, ale mám čtyři děti, dvě studují a jsem zatím nezaměstnaná. I vědomí, že někdo ocení mou práci, by bylo milé...
P. L.
Praxe je různá a nejhorší je nevšímavost ke skutečné práci a nepozornost k potřebám těch, kteří ji vykonávají. Někdo sice koná svoji službu rád a zadarmo, jiný, který se jí hodně věnuje a není třeba ani pojištěn, se pojednou v důchodovém věku může ocitnout v situaci bez nároku na penzi.
Kostelník je ve službě společenství věřících. Jeho úkolem je pečovat (hlídat, udržovat, uklízet atd.) o chrám a jeho zařízení, a především připravovat vše pro liturgické slavení (otevírat a zavírat místo slavení, pečovat o zvony a správné vyzvánění, připravovat liturgické oblečení, liturgické knihy a vše ostatní pro bohoslužbu). To vykonává buď na plný úvazek (jako součást více činností spojených s pastoračními a chrámovými funkcemi), nebo jako částečný, zpravidla jen několikahodinový úvazek.
V některých diecézích se konají také kurzy pro kostelníky a věnuje se jim i další formace. V některých zemích existují dokonce pravidla služby na diecézní či národní úrovni. Můžeme se tam setkat i s odbory k ochraně ekonomických práv.
Kostelníci bývají ohodnocováni i diecézními biskupy např. medailemi či diplomy; některým bývá dokonce vyjádřeno uznání Apoštolským stolcem.
Spíše v minulosti jsme se mohli setkat i u nás s materiálním ohodnocením jejich služby. Při některých kostelích existovaly např. nadace nebo fond pro pokrytí jejich činnosti. V některých farnostech byl k dispozici dokonce byt či dům pro kostelníka či kostelníky. Velmi dávno jsem se osobně setkal i s tím, že jednu nedělní sbírku či část koledy věnovala farnost kostelníkovi.
Je to zpravidla právě farnost, která počítá s materiálními požitky pro ty, kdo vykonávají tuto práci. I když se obecně vnímá a vyzdvihuje především dobrovolná služba, i určité finanční a hmotné ohodnocení může být na místě. V případě naší tazatelky, která je nezaměstnaná, stojí za zvážení, zda by se pro ni nedalo vykonat víc. Možností je mnoho, od smlouvy o dílo, přes částečný úvazek, až k plnému úvazku. Ne každá farnost si může dovolit platit si kostelníka. Vždy by se však duchovní správce měl snažit nabídnout kostelníkovi proplácení odpracovaných hodin, ale měl by počítat i s možností kostelníka nemít.
Téma práce a ohodnocení těch, kteří pečují o chrám, by mohlo být vhodné i pro pastorační a ekonomické rady. Získání prostředků a finanční pokrytí těchto služeb by mělo být jedním z úkolů pro fundraising (plánované způsoby získávání finančních prostředků) ve farnosti.
Kostelník mnohdy nemívá jen úkoly skryté očím věřících v sakristii. O jeho práci pak lidé vědí také díky jeho službě u oltáře.
Sdílet článek na:
