Jak děti ráno vypravit do školy?
Vydání: 2017/34 Povzbuzení mládeže z Olomouce, 22.8.2017, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma
Tápání v koupelně, nervozita v kuchyni, spěch v předsíni. Rychlé pohledy na ručičku hodinek a boj o to, abychom z domu odešli včas, upravení a nasnídaní. Nezapomněli jsme ale na to nejdůležitější – ranní modlitbu?
Už jenom vzbudit se do školy je pořádná dřina...Snímek archiv KT
Obvzlášť domácnosti s malými školáky připomínají malé bojiště. Líně snídající dítě si mezi dvěma sousty vzpomene, že má do školy přinést kolekci podzimních listů, vytáhne žákovskou s nelichotivými vzkazy paní učitelky a nenápadně vyhazuje týden starou svačinu. Jak pak najít čas na milé slovo a společnou na modlitbu?
Ráno často skončí u rychlého křížku na čelo při rozloučení, výkřiků „Dělej!“ a tichého předsevzetí rodiče, že zítřek musí být rozhodně jiný.
„Prosím tě, ať se vždy ovládnu, ať ze mne není mrzout, ať jednám laskavě a srdečně. Ať ve mně zbude i jiskřička humoru, kterého je také zapotřebí,“ i tak se prý po ránu modlil papež Jan XXIII. A že je za co se modlit – jak po ránu najít řád, naučit děti, že ta nejdůležitější věc není řádně se obléct, najít, sbalit a vyrazit, nýbrž obrátit svou mysl k Pánu Bohu?
„To, co se děje po probuzení, je výsledkem toho, co se dělo večer hned před spaním,“ připomíná všem bezradným rodičům katechetka Danuta Suszková. Radí nezanedbat milé večerní rozloučení s dětmi, usínání s příběhem z Bible nebo hezkou pohádkou či modlitbou, po ránu pak stačí už jen malá modlitba: „Dobrý Bože děkuji za pokojnou noc a dávám ti tento den,“ při odchodu pak u starších dětí nezapomínejme na malý křížek na čelo, mladší můžeme vyzvat, ať položí svoje ruce do dlaní rodičů, kteří mohou jen krátce říct: „Pane, prosím tě za něj/ni, opatruj ho/ji a dej i jejich kamarádům hezký den“.
Všem čtenářům přejeme klidný zářijový začátek ranního vstávání!
KAROLÍNA PEROUTKOVÁ
Sdílet článek na:
