26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jádro křesťanství

31. 10. 2004

|
Tisk
|

(mezititulky redakční)

Vydání: 2004/9 Křesťanství a internet, 31.10.2004, Autor: Ctirad Václav Pospíšil

Příloha: Perspektivy

Trojice - univerzalismus - katolicita
Mnozí význační autoři v minulých více než sto letech hledali, v čem vlastně tkví 'podstata křesťanství'. Naznačený způsob uvažování dnes nabývá nemalé důležitosti jednak proto, že si v multikulturním a multináboženském světě musíme jasněji uvědomovat svou vlastní identitu, jednak proto, že potřebujeme vědět, co je oním jádrem naší identity, které máme vtělovat do všech existujících kultur lidstva.

Mělo by být evidentní, že jádro naší identity představuje obraz Boha, jehož vyznáváme. Nezapomínejme, že v lidství je zaseta přirozeně dobrá touha co nejvíce se připodobnit Bohu (srov. např. 1 Jan 3,1-2), a proto je obraz Nejvyššího vyjádřením cílového ideálu, k němuž lidská bytost směřuje. Z uvedeného důvodu se také Hospodin v dějinách spásy představuje prostřednictvím tváří a životních příběhů svých vyznavačů: 'Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův' (Ex 3,6). To, co jsme řekli, potvrzuje Katechismus katolické církve, když v článku 234 jasně říká: 'Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavní tajemství víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě. Toto tajemství je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry.' Jenomže často velmi spekulativně pojatá trinitologie nedovoluje většině lidí, aby si dokázali jasněji uvědomovat, v čem se vlastně tajemství Trojice promítá do jejich každodennosti. Jak se ale pak mají vědomě snažit o to, aby Trojjediného vnášeli do tohoto světa?
MONOTEISMUS STRIKTNÍ A MONOTEISMUS TRINITÁRNÍ
Chceme-li uvedenou klíčovou záležitost uchopit a také pokud možno co nejsrozumitelnějším způsobem vyjádřit, jeví se jako nejvhodnější poukázat na zásadní rozdíl mezi striktním monoteismem a monoteismem trinitárním. Mne samotného k jasnějšímu uchopení tohoto rozdílu přivedla četba a překládání statutu hnutí Hamás, který jsem nalezl v knize M. Introvigneho Hamás - Islámský terorismus ve Svaté zemi.
Jedná se o text, který lze hodnotit jako hrůzokrásný. Na jedné straně z něho vysvítá neskonalá, až uhrančivě fascinující oddanost Alláhovi, ochota obětovat v boji za jeho oslavu a za islám úplně všechno. Na druhé straně je patrné, že protivníka je nutno zlikvidovat za použití jakýchkoli dostupných prostředků. Dialog a jednání jsou naprosto vyloučeny. Rozhodně nechceme tvrdit, že všechny muslimy je možno hodnotit jako teroristy. Na druhé straně je ale třeba si klást velmi znepokojující otázku: Jak se člověk, který při sebevražedném útoku zahubí řadu nevinných lidí, ba dokonce malých dětí, může považovat za mučedníka a za někoho, kdo jde přímo k Alláhovi? Nezapomínejme, že v zásadě všichni sebevražední útočníci se rekrutují z vyšší střední vrstvy a bývají to dobře vzdělaní lidé. Motivy jejich způsobu jednání jsou tedy téměř výhradně náboženské.
Nesmíme však zapomínat, že také starozákonní texty obsahují výzvy k vyhlazení protivníků (srov. např. Dt 33,27). I zde se striktní monoteismus snoubí s vyhraněným nacionalismem a partikularismem. Je nepopiratelné, že starozákonní výroky tohoto typu patří do jiné a velmi vzdálené epochy kulturní infantility lidstva, je ale rovněž nepopiratelné, že vypovídají o ne příliš pozitivní potencialitě vyhraněného monoteismu. Na tomto místě musíme sebekriticky přiznat, že nositelé jména 'křesťan' se v dějinách vůči svým odpůrcům i vůči těm, kdo byli pouze jiní, relativně často chovali ne právě křesťansky. Otázkou ale je, nakolik tito pokřtění pochopili evangelium a jeho výzvu k lásce dokonce i vůči nepřátelům (srov. Mt 5,43-48), nakolik pochopili zvěst o Kristově kříži, která vypovídá o upřednostnění sebeobětování před zničením nepřítele (srov. Mt 26,53-54). Jednání křesťanů bohužel často bývalo a někdy i dnes bývá v křiklavém rozporu s ideálem jejich víry.
VZÁJEMNÉ SEBEDAROVÁNÍ A PŘIJETÍ
Kde tkví základ odlišnosti praxe toho, kdo vyznává jediného Boha, a toho, kdo vyznává Trojjediného? Vysvětlení se zdá být velmi prosté a srozumitelné. Kdyby totiž Bůh byl pouze a výlučně jediný, pak na otázku, koho by miloval nade vše, musíme odpovědět tak, že by poznával sebe jako nejvyšší dobro, a proto by nade vše miloval právě sebe. Striktně jediný Bůh by byl nevyhnutelně Bůh zahleděný a 'zamilovaný' do sebe. Byl by to Bůh, který by v sobě neobsahoval alteritu (tj. jinakost, ten druhý, to odlišné ode mne), a proto jeho vyznavači alteritou, především názorovou nebo etnickou, zpravidla pohrdají, pokud ji dokonce ve vyhrocených případech nelikvidují. Uvedená charakteristika se pak někdy může projevovat až v narcistické sebestřednosti striktně monoteistických skupin.
Trinitární Bůh nemiluje sebestředně sebe, ale druhého. Otec přece při úkonu plození daruje Synovi všechno, co má, tedy celé své božství. Projevuje tak lásku, která je silnější než smrt, lásku, která vychází ze sebe k druhému. Syn vše od Otce přijímá, a po jeho příkladu mu také daruje v úkonu nevýslovného díkůvzdání všechno, co má, tedy přijatou božskou přirozenost. Otec tudíž vůči druhému nejen vychází, ale také ho dokonale v jeho odlišnosti přijímá. Toto vzájemné sebedarování a přijetí nachází svůj poslední výraz v Duchu Svatém, jenž je vzájemně darovanou Boží přirozeností Otce a Syna. Synova odpověď, jeho sebedarování, se v díle vtělení naplno projevuje na kříži, když Ježíš Kristus daruje celou svoji lidskou přirozenost, a tak dokonale vyjadřuje pravou povahu své věčné, vnitrobožské, ze sebe extaticky vycházející synovské lásky.
Nový zákon vypovídá o vazbě mezi univerzalismem a trinitárním obrazem Boha velmi zřetelně: 'Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal' (Mt 28,19). Citovaná věta velkého misijního příkazu obsahuje tři prvky: univerzalismus - učedníci mají jít ke všem národům a získávat z nich učedníky, což je spjato s křtem ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého, a konečně se zachováváním všeho, čemu učil Kristus. Všechny tři prvky spolu velmi těsně souvisejí, jsou jaksi 'trojjediné'. Dalším dokladem zmíněné provázanosti je následující text: 'Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce...' (Mt 5,44-45). Není větší a vzdálenější alterity, než je pronásledovatel, nepřítel, protivník. Pokud chceme být syny Nejvyššího, musíme usilovat o neslýchané, tedy o lásku k té nejzazší alteritě. Jako třetí příklad by bylo možno uvést podobenství o milosrdném Samaritánovi, pro něhož je bližním každý člověk, který potřebuje pomoci, a to bez ohledu na rasu, národ, náboženské nebo politické přesvědčení (srov. Lk 10,29-37). I stylizace podobenství ze strany Vyprávějícího žádá po dotazujícím se a naslouchajícím farizeovi, aby přijal 'tvrdou' alteritu, tedy pohrdaného Samaritána, postaveného jako vzor. Dlužno podotknout, že pro judaistu a muslima je bližním v první řadě zase judaista respektive muslim.
TRINITÁRNÍ VÍRA - LÉK PROTI POLARIZACI CÍRKVE
Nesmíme opomenout událost seslání Ducha Svatého (srov. Sk 2), kdy se tajemství Trojjediného dává lidem ve své bezbřehé plnosti, což se konkrétně projevuje překonáním partikularity a zrodem jednoty v mnohosti a mnohosti v jednotě. Jednotlivé jazyky přítomných lidí nejsou nahrazeny nějakým 'Božím esperantem' (totalizující uniformita), nýbrž ve všech jazycích zaznívá jediná zvěst o počátku nového lidství. Tak se církev poprvé projevuje jako svátost jednoty lidského rodu. Je tedy patrné, že univerzalistické - katolické požadavky evangelia nacházejí svůj poslední základ v Trojjediném. Univerzalismus lásky, dialogické otevřenosti, schopnosti vnímat a přijímat druhého v jeho odlišnosti, darovat se, to vše je praktickým rubem mince, na jejímž líci se vyjímá vyznání Trojjediného. Nejde ale pouze o alteritu mimo církev. Na polarizační partikularistické nádory na těle církve existuje pouze jeden jediný účinný lék, jímž je důsledná trinitární víra přetavovaná do praxe.
Musíme se ale ještě vyrovnat s jednou zcela oprávněnou možnou námitkou. Ve Starém zákoně se totiž objevují sice nesmělé, ale zcela zřetelné náznaky univerzalismu (srov. Gn 12, 3; Iz 2,1- 5), které mají povahu proroctví. Rozhodně se tedy ještě nejednalo o ustálený ideál, který by vstoupil do povědomí celého starozákonního Božího lidu. Poslední důvod této nepopiratelné skutečnosti spočívá v tom, že ve Starém zákoně již jednal Trojjediný, a proto starozákonní monoteismus nemohl zůstat výhradně do sebe uzavřeným partikularismem. Totéž v určitém smyslu slova platí i o těch, kdo dnes vyznávají jediného Boha, především o našich 'starších bratrech ve víře'. Neměli bychom se tedy divit, když u nich praxe stále častěji předbíhá jejich prozatímní pojetí Boha.
NÁZNAKY NOVÉ EPOCHY?
Jan Pavel II. se někdy zmiňuje o nových červáncích evangelizace. Osobně se domnívám, že jakési náznaky nové epochy lze spatřovat v proměně společenské mentality, která je dnes velmi citlivá na to, aby se alterita a minorita ve společnosti nejen nelikvidovaly, ale aby se chránily a aby se s nimi vedl upřímný dialog. Společenské vědomí Evropy je dnes možná daleko blíž praxi, kterou nám ukládá trinitární obraz Boha, než předchozí, na první pohled mnohem křesťanštěji vyhlížející staletí. Prvním předpokladem k využití této velké šance je však to, abychom doopravdy byli trinitárními lidmi. Pak nebude třeba mnoha slov, protože všichni poznají, že jsme Kristovými učedníky (srov. Jan 17,21).
Ctirad V. Pospíšil OFM
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou