Islamismus má islám za rukojmí
Vydání: 2016/2 My tři králové jdeme k vám, 7.1.2016, Autor: Alena Scheinostová
Číslo 2/2016 Katolického týdeníku přineslo velký rozhovor s imámem Hocinem Drouichem, který je viceprezidentem Konference francouzských imámů. Možná si někdo pomyslí, že se redakce KT musela pomýlit, když poskytuje v oficiálním církevním periodiku prostor imámovi. My věříme, že je užitečné nejen o druhých mluvit, ale mluvit také s nimi. „My muslimové jsme do Evropy přišli až po vás, a tak nemáme právo se tu roztahovat a chtít všemu poroučet,“ říká mj. imám Drouiche, známý svou angažovaností v pomoci pronásledovaným křesťanům na Blízkém Východě:
Ve Francii žije 15 let a říká, že je třeba bránit evropské hodnoty – imám Hocine Drouiche. Snímek Veronika Rejmanová
Tvrdíte, že evropský islám je v krizi. Co tím myslíte?
Že v ní skutečně je. Jeho dnešní tvář je stále tvrdší, přísnější, nepříjemnější, ačkoli skutečný islám spočívá v lásce, bratrství, solidaritě, toleranci. V Evropě přibývá krajně smýšlejících muslimů, kteří si islám berou za rukojmí a činí z něj nástroj dosahování politických cílů nebo materiálního zisku. Muslimskou komunitu to rozvrací – bojíme se nejen o naši víru, ale o naše děti a jejich budoucnost i o budoucnost Evropy. Mnoho muslimů přichází do Evropy proto, že ta lidem dává svobodu, důstojnost, zaručuje jim lidská práva. Vinou islamistických ideologií a jejich stoupenců jsou však tyto základní evropské hodnoty v ohrožení. A zároveň v evropské společnosti narůstá strach, který může způsobit, že se Evropa stane antiislámskou a úplně stejně extremistickou.
Mohou s tím evropští muslimové něco dělat?
Musejí! Musejí přijmout svoji spoluzodpovědnost a pomoci tyto hodnoty chránit. Je také na nich, aby evropskou společnost uklidnili a ukázali lepší obraz, než podávají extremisté. Zároveň islám musí zrevidovat své vidění světa a způsob, jakým se vřazuje do evropského prostoru. Pokud to neudělá, může být budoucnost hodně složitá.
V posledních dekádách Evropa přijala miliony muslimských příchozích. Ti musejí být vděční místním lidem za otevřené přijetí, jejich toleranci, pohostinnost, za to, že jim umožňují zde žít a svobodně vyznávat své náboženství. Vím, že se u vás někdy mluví o xenofobii, antiislamismu, že se vašemu prezidentovi vyčítají protiislámské postoje. Ale já strachu Čechů, Evropanů z islámu dost dobře rozumím, když vidím tolik muslimů, jak na pohostinnost Evropy odpovídají agresivitou, rozpínavostí a snahou, aby všichni konvertovali.
Jak si představujete onu revizi islámu?
Jde o teologické problémy, otázku výkladu textů. Podoba islámu se mění od země k zemi – jinak jej žijí beduíni v poušti, jinak lidé v arabských městech Bagdádu, Alžíru, Casablance a ještě jinak v Londýně nebo Bruselu. Takže jde o to, nežít islám v západní Evropě tak, jak ho žijí třeba ti beduíni. Zde je odlišná situace, společnost je spravována jinak, jsme menšinou – a to je nutné akceptovat.
Přijde-li takový beduín do Evropy, má se naučit jazyk, aby nové zemi rozuměl, a přijmout její zákonný rámec, pravidla, zvyklosti. Muslimské komunity v Evropě se také musejí organizovat a vstupovat s ostatní společností do dialogu, musejí si uvědomit, že právě to je jediná cesta, jak společnost ovlivnit a podílet se na jejím rozvoji. Evropa není místo bez kultury či náboženství, není to pustina, jak si bohužel mnozí muslimové myslí. Vidí, že je tu svoboda vyznání, názoru a projevu. A myslí si, že tato svoboda znamená absenci autority, která by určila jednotnou kulturu. Jeví se jim tu jako potřebné tuto prázdnotu zaplnit islámem. Nedochází jim, že je to jinak, že Evropa má po staletí vlastní víru – křesťanství i rozvinutou kulturu, a že se to musejí naučit respektovat. My muslimové jsme do Evropy přišli až po vás, a tak nemáme právo se tu roztahovat a chtít všemu poroučet.
Jsou tyto vaše sebekritické názory mezi muslimy obvyklé?
Hledání další strategie pro vyznávání islámu je silně na pořadu dne a vedou se kolem něj rušné debaty. Přichází mnoho muslimů ze zemí, kde vládne ideologický, politický islám, a preferují zde jeho zájmy, nikoliv zájem země, kam přišli žít. Poškozovat zemi, která vás přijme, je nemuslimské a nemorální. Nás francouzských muslimů je tu kolem šesti milionů, mnoho z nás se oženilo s Evropankami, žijeme uprostřed majoritní společnosti, a tak si uvědomujeme, že je nezbytné vykládat a žít islám, aby nenarážel na francouzské principy a hodnoty.
Jste členem vedení konference francouzských imámů. Jedním z bodů, na které se zaměřujete, je formace příštích imámů. Proč právě ta?
Ve Francii je to aktuální otázka. Loni po lednových útocích Francie konečně přestala přijímat imámy, kteří nemluví francouzsky. S ohledem na bezpečnost státu potřebují úřady a odpovědná místa vědět, o čem se v mešitách mluví, co se objevuje v televizi, na internetu. A u nás řada imámů mluvila jedině arabsky!
Vůbec dovážet imámy odjinud, tím spíš z arabských zemí, je špatně. Tito lidé vyrostli v cizorodých souvislostech a pod určitou ideologií, která je formovala, a učí-li muslimy, že Evropané jsou „nevěřící“ a „nepřátelé Boží“, které je třeba zničit, katastrofa je na spadnutí.
Copak ale tyto myšlenky nenajdeme přímo v Koránu?
Ale ano, stejně jako v Bibli najdeme pasáže, které vybízejí k ničení a válce. Svaté knihy ale nemůžeme číst doslova, je třeba jim rozumět v dobovém kontextu. Někdo konkrétní je napsal v konkrétní minulosti. V Koránu stojí: „potírejte nevěřící a zabíjejte nepřátele“, protože Prorok žil v době války: takže je to historická výpověď pro tu dobu. Ale my dnes žijeme ve 21. století v Evropě a nemůžeme tyto verše z jejich souvislostí vytrhnout, přesadit do současné situace a doslova je uskutečnit, ač to někteří muslimští učenci tvrdí. Řeknou-li lidem: „v Koránu je napsáno všechno, jak to je, nepotřebujete používat rozum“, je to neštěstí. Bůh nás obdařil rozumem právě proto, abychom ho užívali. Tím nás odlišil od ostatních tvorů. A když vám někdo řekne: „nepoužívejte rozum“, vlastně vás vybízí: „staňte se zvířetem“. A pak vás velmi snadno bude moci ovládnout, pověsit na vás bombu a udělat z vás bezduchý stroj, který se někde odpálí.
Jak se díváte na úsilí papeže Františka o mezináboženský dialog?
Papeže Františka velmi obdivuji. Je to muž míru. A má kuráž vydat se na nejnebezpečnější místa. Ve Středoafrické republice, kde byl nedávno, zuří řadu měsíců totální válka. On se tam vydal s odvahou věřícího člověka a přivezl tam zvučné poselství naděje a míru. Jsem hluboce přesvědčen, že jeho návštěva velmi přispěje k vyřešení tamního problému.
Mohou si křesťané a muslimové opravdu porozumět?
„Mít náboženství“ nemá vést ke konfrontaci a boji, ale ke sdílení. Všichni jsme Boží děti. Smyslem obou našich náboženství je, aby se lidská srdce naplnila láskou a stala sluncem, které bude dávat světlo všem – nezávisle na tom, zda budou křesťany, muslimy, Židy, nevěřícími. Protože prvotní sounáležitost, která lidi spojuje, není spřízněnost náboženská, ale lidská. My všichni jsme lidské bytosti, Boží milované děti, neboť jsme všichni vyšli z téhož pramene a stvořil nás týž Stvořitel.
Lze spolu navzájem hovořit i o víře?
I v našich věroukách je mnoho věcí společných. Vy i my věříme v jediného Boha – a je to tentýž Bůh. I ti muslimové, kteří si proroka Mohameda skutečně velice cení, vám potvrdí, že Bůh je nejvyšší, stejně jako pro vás. Křesťané vyznávají, že Bůh poslal Ježíše, aby lidem ukázal správnou cestu, a tutéž vizi sdílí i islám. Ježíš je v Koránu zmíněn víckrát než Mohamed a početněji než v Bibli vystupuje v Koránu Ježíšova matka Maria. Už to ukazuje, že křesťané skutečně nejsou nějací protichůdci či nepřátelé muslimů.
A lze se společně modlit?
Ano, vždyť se obracíme na téhož Boha. Na druhé straně nejsme jedni kopií druhých, musíme mít společné prvky, ale také zachovat svou odlišnost. V rozmanitosti je bohatství – já se mohu učit od vás, vy ode mě. Líbí se mi ale, když přijdu do kostela, že hovoříte především o Bohu, lásce k druhým. V mešitách se až příliš často mluví o tom, co je dovoleno a co zakázáno, co je „halal“ a co „haram“, kdo je „s námi“ a kdo „proti nám“. I některé současné překlady Koránu jsou konfrontační, místo „Žid“ či „křesťan“ píší rovnou „Boží nepřítel“ a podobně. To je další věc, kde je potřeba revize a ohled na běžný jazyk společnosti, kde žijeme. Vím, že i dnešní křesťanství má své rigidnější podoby, přete se například o latinskou liturgii či o věroučné otázky, ale to jsou záležitosti uvnitř vaší komunity, zatímco radikální islám je ohrožující navenek.
Odrazily se útoky v loňském roce na postojích většinové francouzské společnosti k muslimům?
Státní orgány a naše policie dělají, co je jejich povinností. Nulového rizika nelze nikdy dosáhnout, takže nám či mně osobně samozřejmě čas od času někdo třeba vyhrožuje. Někteří lidé jsou tak naprogramovaní nenávistí, zideologizovaní, že se s nimi nedá mluvit. Nedávno mě jakási skupina napadla přímo v mešitě, ale přítomní muslimové – skuteční muslimové, podle Boží vůle – mě ubránili. Slyšel jsem, že i u vás někdo po listopadových útocích v Paříži zaútočil na mešitu. Svět je dnes jedna velká vesnice a samozřejmě stane-li se něco v Paříži, snadno to vyvolá takovouto reakci v Česku. Na druhé straně i u vás žije muslimská komunita se svými imámy, a je tedy jejich odpovědností vystoupit a uklidnit společnost, že jí od nich žádné nebezpečí nehrozí.
Imám Hocine Drouiche je viceprezidentem Konference francouzských imámů, kde má na starost především charitativní činnost, a ředitelem národního Institutu proti nenávisti a terorismu. Pochází z Alžíru, ve Francii žije patnáct let. V současnosti se stará o mešitu v Nimes. Je známý svou angažovaností v mezináboženském dialogu, zasazuje se i za pronásledované křesťany na Blízkém východě. V prosinci 2015 přicestoval do Prahy, aby se zde účastnil semináře o mezikulturním dialogu, pořádaného Evropskou lidovou stranou.
Sdílet článek na:
