Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis – tak zní název nové knihy P. MARKA VÁCHY, která právě vychází v nakladatelství Cesta.

 

 

Jiří Grygar v jednom rozhovoru říkal, že lidé u nás jsou pořád velmi překvapeni, že nějaký vědec může věřit v Boha a přitom dělat vědu. Máte i vy podobnou zkušenost?

 

Mám. Je to pravidelně první otázka všech televizních, většiny rozhlasových a mnoha novinových rozhovorů: jste biolog a kněz, jak to jde dohromady? Odpověď je přitom velmi jednoduchá, tak jednoduchá, že se zdá skoro zbytečné o tom mluvit: biologie zkoumá ono „jak“ našeho příběhu, z čeho se svět skládá a jak se vyvíjí, teologie se ptá „proč“. Obrazně řečeno: fyzika a biologie se snaží svět rozmontovat na šroubky, aby viděly, z čeho se skládá, teologie se jej snaží zase sešroubovat zpátky, aby viděla, jaký to má všechno smysl. Věda bere Boží dílo pod lupu, teologie hledá Boha samotného.

 

Takže to byl důvod, proč jste se rozhodl vydat tuto knihu? Nebo co je jejím poselstvím?

 

Že věda, víra a umění jsou tři reflektory, které nasvěcují svět ze tří různých stran – a nejen si neprotiřečí, nýbrž jeden potřebuje druhé. To, že se mystik dostává k Bohu, když se modlí, je celkem pochopitelné. Že se malíř dostává k Bohu při tvůrčí práci, snad také – vždyť běžně říkáme, že umělec je inspirován. O Santiniho Zelené hoře se říká, že je to báseň v kameni, nebo chcete-li, modlitba v kameni. Ovšem to, že i vědec se ve své tvůrčí práci přibližuje Bohu, už tak pochopitelné není. Židovství bude přitom trvat na tom, že i studium je forma modlitby. Hlubší pochopení přírody mi totiž otevírá oči pro hlubší pochopení jejího Stvořitele, z pohledu na dílo rozpoznám Tvůrce. Pravoslavný teolog Pavel Evdokimov proto právem očekává kanonizaci vědců, myslitelů a umělců, kteří svým životním úsilím odhalují krásu, nesamozřejmost a promyšlenost našeho vesmíru. Myslím, že ani jako farář nemohu připravit dobré kázání, aniž vím, co se děje v umění a co je nového ve vědě.

 

Jaký je tedy současný vztah přírodních věd a křesťanské víry?

 

Přírodní vědy obrovsky inspirují víru. Díky vědě víme mnoho o galaxiích a o tom, že dějiny mají počátek ve Velkém třesku a že naše planeta jako obrovská osvětlená botanická zahrada putuje vesmírem. Díky vědě máme sondy na Marsu a jsme si vědomi třeskuté nesamozřejmosti našeho světa, díky evoluční biologii víme, že v průběhu času vznikají stále komplikovanější organismy, a že je tedy možné říci, že množství krásy ve vesmíru každou vteřinou narůstá. Myšlenka, že za tím vším je nějaká mysl nebo inteligence, leží na stole.

 

Nicméně nedávno vzbudil velký rozruch v našich médiích americký vědec Lawrence M. Krauss, který mj. vystupuje protinábožensky a prohlašuje, že Vesmír nemá žádný smysl...

 

To, co bychom si dnes rádi přáli jako dialog, naneštěstí opravdu zdegenerovalo v cosi, co je spíše přehlídkou zlomyslnosti, arogance a jakési permanentní vzteklosti. Přitom je jasné, že ani dalekohledem, ani mikroskopem nelze objevit smysl vesmíru – a ani to, že vesmír žádný smysl nemá. Věda se svými přístroji, s lupou, pravítkem nebo sekvencery DNA opravdu nemůže nic říct k existenci smyslu či účelu. Právě proto, že smysl ani účel vám nikdy nepohnou rafičkou žádného přístroje.

 

Co stojí podle vás za tímto oživlým bojovným ateismem na poli vědy?

 

Onen bojovný ateismus můžeme klidně považovat za novou sektu. Spolu s tzv. kreacionisty si tito bojovní ateisté nemají co vyčítat. Obě skupiny mají své posvátné texty, které šíří mezi přívržence, obě vystupují jako výluční majitelé konečné pravdy, obě si v náboženské horlivosti nezadají, obě provádí evangelizaci a dávají do klatby jedna druhou. Ne nadarmo se o Richardu Dawkinsovi říká, že je nejzbožnějším z ateistů.

 

Vraťme se ke knize. Jak jde dohromady Darwinova evoluční teorie a křesťanská víra? Dodnes to může být pro někoho problém.

 

V roce 2014 snad už ne! Charles Darwin ve svém díle přesvědčivě prokázal, že evoluce existuje, a uhodl i mechanismus: přirozený výběr. Dnes je to jedna z mnoha teorií, jak vývoj v přírodě probíhá. Pokud se za dalších sto let prokáže, že je to úplně jinak, víru to ani neposílí, ani neohrozí. Katolická církev určitě nebude nikdy nikomu přikazovat, zda má věřit v teorii relativity, nebo v teorii strun, jaký má mít názor na existenci Higgsova bosonu či na pravdivost Darwinovy teorie. A to z jednoduchého důvodu: není k tomu kompetentní.

 

V úvodu píšete, že spor o vztah mezi vědou a vírou obrátil vaši pozornost ještě hlouběji k prvním kapitolám knihy Genesis. Co jste pod tím obecně známým příběhem objevil?

 

Že ten příběh má mnoho rovin, že každé slovo je jako přesně vytvarovaný kámen ve velmi sofistikované stavbě. Že ani v řádcích, ani mezi řádky nám autor nechce říct, že svět je starý 13,8 miliard let nebo šest tisíc let a že na tyto otázky nemíní odpovídat. Hlavním poselstvím kapitoly je, že autorem světa je Bůh, vesmír je stvořen jako dobrý a zadáním člověka na Zemi je být obrazem Božím.