„Přípravy trvaly několik měsíců, vlastní nahrávání jediný den, zato nepřetržitě – od rána až do pozdního večera,“ popisuje sbormistr Štěpán Policer. Nejvíce času zabralo aranžování a přetextování skladby. Nahrávání byla poměrně lidnatá akce, podílela se na něm kapela o čtyřech hráčích, dvacetičlenný orchestr a pětačtyřicetičlenný sbor. Vše zkoušeli zhruba měsíc – nejprve muzikanti a sbor odděleně. Dohromady až na samý závěr.

„Rozhodli jsme se držet originálu, který je velmi zdařilý, a ponechat hymně plný, orchestrální zvuk. Přemýšlíme však, že bychom se v budoucnu ještě pokusili vytvořit vlastní, originální verzi,“ připojuje Policer, který doufá, že se jejich verze hymny bude líbit. Stejně jako videoklip, jenž vznikl spolu s nahrávkou.

Autorem českého textu hymny je Milan Tesař. „Originál je v polštině, což je zrádné, protože je češtině podobná, ale jinak vycházejí přízvuky – v polštině na předposlední slabiku,“ upozorňuje Tesař. Oříškem tak byl refrén, kde by v přesně přeložené verzi vycházel přízvuk na slabiku sr ve slově milosrdní. „Přemýšleli jsme, že bychom refrén udělali úplně jinak, ale nakonec jsme se rozhodli být co nejvěrnější originálu. Mladí lidé na setkání uslyší především polskou verzi a česká by pak byla matoucí,“ míní Tesař. Problém s přízvukem nakonec vyřešil prohozením slov: milosrdní jsou blahoslavení. „Podobně se s tím vypořádali Slováci, ve francouzštině to zase vychází velmi krátce, proto tohle slovní spojení dvakrát zopakovali. Španělé oproti originálu výrazně změnili frázování. Každý se musel vypořádat s nástrahami svého jazyka,“ připojuje Tesař.