Hospodin i z kamení tvoří syny Abrahamovy
Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Martin T. Zikmund
Nedaleko zříceniny západočeského hradu Krasíkova (Švamberku) se nachází víska Domaslav (Domaschlag). Na svátek sv. Anny se zde letos konalo historicky druhé česko-německé setkání, které znovu po roce pořádají mladí lidé z občanského sdružení Domaslav společně s německými rodáky. Akce začíná již večer předtím.Kostelní věž, majestátně se tyčící do okolí, pokrývá lešení, z něhož se až skoro do tmy ozývají rány kladivem. Přilehlá oprýskaná fara s otevřenými okny a dveřmi působí i přes svou zašlou slávu slavnostně. Ve farské jídelně host z Rakouska Hugo Fritsch předčítá česky ze své knihy o odsunu, který sám jako třináctiletý zažil a při němž přišel o všechny členy rodiny. A mladí Češi mu naslouchají, jako by šlo o příběh jejich vlastní rodiny, jako by k nim promlouval jejich dědeček.
NEPRAVDĚPODOBNÉ SETKÁNÍ
„To, co v česko-německém soužití potřebujeme, je setkání – předkládat otázku viny dnes už nepomůže,“ svěřuje se další den ráno pětatřicetiletý katolický kněz Jürgen Eckert z Bad Füssingu, který do Domaslavi přijel se svým otcem Erichem, odsunutým domaslavským rodákem. „Na obou stranách je mnoho bolestných zkušeností, ale my křesťané máme jedinečný prostředek ke sblížení – víru v Ježíše Krista,“ doplňuje. Otec Jürgen pak vzápětí spolu s planenským farářem Jaroslavem Šaškem slouží česko-německou mši. Na bohoslužbě kromě místních dominují dvě skupiny lidí, které v Domaslavi nebydlí, a jejichž setkání by za normálních okolností bylo velmi nepravděpodobné. Na jedné straně to jsou domaslavští rodáci (důchodci) z jižního Německa, na druhé členové občanského sdružení z Plzně ve věku 20–30 let, kteří už léta jezdí na faru do Domaslavi a toto místo si oblíbili. Při bohoslužbě zástupci všech skupin rozžíhají symbolicky svíci smíření. A vůbec je to mše velmi neobvyklá. Zpívaný žalm 126 pak zcela zapadá do toho, co se právě děje. Vyznání „když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu“ zní jako nečekaná odpověď na staré, po léta pronášené vzdechy: „Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!“
Staří Němci vypadají, jako by si ty mladé Čechy právě adoptovali – i pozdravení pokoje téměř nemělo konce. A vše korunuje německy zpívané Te Deum: „Himmel, Erde, Luft und Meere sind erfüllt von deinem Ruhm, alles ist dein Eigentum.“ („Nebe, země, vzduch i moře jsou naplněny tvou slávou, vše je tvé vlastnictví.“) Jako by právě zde se stalo realitou to, co večer předtím zdůrazňoval rakouský host Hugo Fritsch: „Budoucnost Evropy nespočívá ve vyúčtování vzájemných nároků, ale ve společných rozhovorech.“ (Rozhovor s ním přinášíme na str. D této přílohy.) K rozhovorům pak také následně dochází, když po mši členové občanského sdružení informují někdejší domaslavské Němce o své činnosti a ukazují jim připravené fotopanely, rozmístěné všude po okolí, se starými i novými obrázky obce. A hovory pokračují i později během dne. „Nemohu skrýt své dojetí,“ prozradil Erich Eckert, který byl před válkou ve zdejším kostele pokřtěn. „A pak že neměl pravdu Pán Ježíš, když řekl, že Hospodin je schopen i z kamení si stvořit syny Abrahamovy...“
Sdílet článek na:
Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články
