HOMILIE: Z Egypta přes Jeruzalém – do Babylonu?

Vydání: 2021/11 Poutník míru, odpuštění a bratrství, 9.3.2021

Zřejmě kdokoli, kdo kdy cestoval, alespoň občas přejel, zaspal nebo minul odbočku či zastávku. Izrael slavně opustí Egypt, pod vedením Mojžíše a Jozua dojde do Zaslíbené země – a usne na vavřínech. Hospodinu sem tam odevzdává, co Zákon vyžaduje, ale srdcem je jinde – pošilhává po okolí, opičí se, hromadí. Z Jeruzaléma se tak stává přestupní stanice do Babylonu – zřejmě už to z Hospodinova pohledu nešlo jinak než poskytnout lidu vedle egyptské ještě babylonskou zkušenost. Skutečně byli na začátku 6. století před Kristem Izraelité už tak zkažení? Nebo „jen“ ztratili charakter a Hospodin to tak nemínil nechat?

Babylonské vyhnanství z dnešního čtení z 2. knihy Kronik před nás klade plno otázek. Je průměrnost ve vztahu k Bohu přijatelná (zasloužili si ziskuchtiví Izraelité trest více než krutostí proslulí Babyloňané)? Jak je to se spoluprací na zlu (vzpomeňme na heslo minulé doby: „kdo nekrade, okrádá svou rodinu“)? Soudí Bůh kolektivně (dobří se v izraelském národě snad přece jen našli – třeba Jeremiáš)?

Velkou roli zde hraje poslání, s nímž nás Bůh volá k životu. Snad pomůže příklad. Budu-li něco vyrábět a všichni konkurenti si budou půjčovat na vývoj a snížení nákladů, velmi pravděpodobně to začnu dělat také, protože jim v opačném případě nebudu stačit – a to i v případě, že bych se jinak spokojil i s nižšími zisky. Když se pak kvůli předlužení začne ekonomický systém kymácet, nebudu sice hlavním viníkem, ale ani zachráncem. Co s tím? Ostentativně zkrachovat?

Geniální ani originální řešení nenabídnu, ale snad určitý směr. Oblastí života totiž máme více. Vyvíjí-li se jedna špatně a nevíme, co s tím, můžeme začít být aktivnější jinde. Jestliže jde několika hlavním hráčům především o zisk, lze začít podporovat či organizovat dobročinnost, ztělesňovat ve světě jiné motivace než světské, iniciativně tvořit společenství a navzájem se podporovat s těmi, jež inspiruje Bůh. Pak sice hned přímo nezměníme, co zřejmě ani nemáme sílu změnit, ale ani pasivně nečekáme, jak to všechno dopadne. Bůh ostatně rád staví na naší iniciativě, ochotě k dobru a snaze překonávat těžkosti.

Jako křesťané jsme už vyšli z Egypta a došli do Jeruzaléma (přijali křest a milost). Naše současná situace se ovšem v mnohém podobá právě Babylonu. V mnohém se namáčíme a následky se týkají nás všech (či budou týkat). Daří se nám být světlem světa? Proroci babylonským Izraelitům hlásali, že nemají klesat na mysli, mají se ženit, vdávat, podnikat – a neztrácet pojem o návratu. Kristus nás jako měděný had z dnešního evangelia povzbuzuje. On přemohl zlo, s ním se opět můžeme stávat solí země – i třeba (zatím) v Babylonu.

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.
 

 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay