HOMILIE: Všichni jsme povoláni k mateřskému úkolu

Vydání: 2020/51-52 Aby se vaše radost naplnila, 15.12.2020

V dávném přislíbení oznamuje Hospodin králi Davidovi, že mu v jeho potomstvu vystaví dům. Slibuje mu potomka, jehož trůn bude pevný navždy. V dnešní liturgii jsme svědky, jak Hospodinův posel přichází do bezvýznamného izraelského města Nazareta k dívce Marii s nabídkou k uskutečnění tohoto příslibu, který má přinést spásu. O několik století později, se znalostí působení Ježíše Krista, budou věřící lidé přemýšlet, koho Maria zrodila, a budou si klást otázku: Je plod jejího života pouze člověk, nebo nejen člověk? A vedeni Duchem Svatým dojdou k vyjádření, které se modlíme jako Vyznání víry.

Vraťme se ale do Nazareta, kde v jedinečné chvíli lidských dějin odpovídá Maria Božímu poslu: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A v pokoře spojené s hlubokou vírou dává Bohu svůj život, aby mohl být zrozen Vykupitel.

Obvykle se na Pannu Marii a její úlohu díváme jen z pohledu minulého děje, kdy za ni děkujeme. Ale je to jediný možný pohled? V Matoušově evangeliu je popsána událost, kdy za Ježíšem přichází jeho matka a příbuzní a on tomu, kdo mu to oznamuje, říká s poukazem na své učedníky: „To je má matka a to jsou moji příbuzní.“ A dodává: „Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka“ (srv. Mt 12,46-50). Když o tom uvažuje sv. Augustin, ptá se: „Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli?“ A odpovídá: „Zajisté konala.“ A vyvozuje z toho závěr, že pro ni znamenalo víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla jeho matkou.

Ve svých úvahách o této ženě sv. Augustin pokračuje. Maria je svatá a blahoslavená, ale církev je víc než Panna Maria. Proč? Protože Maria je částí církve, je jejím vynikajícím a svatým údem, ale celé tělo je víc než jeden úd. I my jsme Kristovy údy, i my jsme Kristovým tělem. Co tedy máme dělat, abychom byli jeho matkou a jeho příbuznými? „Kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka,“ říká Pán.

S těmito úvahami sv. Augustina můžeme jako údy Kristova těla vstoupit do reálného světa čtvrté adventní neděle právě tam, kde jsme. Každému z nás, stejně jako naší sestře a matce Marii, je zvěstováno narození Vykupitele. I skrze naši pokoru, víru a darování sebe se může a má narodit Kristus. A nezáleží, v jakém chlévě se to stane. Maria dala Kristu život tělesně, my mu jej máme dávat duchovně. Všichni jsme povoláni k tomuto mateřskému úkolu – a v tomto postoji také spočívá vrchol mariánské úcty a zároveň cesta, na které se stáváme Ježíšovým bratrem i sestrou i matkou.

VOJTĚCH CIKRLE, brněnský biskup

 




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay