Homilie: Věřící dostává darem moudrost srdce
Vydání: 2016/31 Mladí Češi vyrazili za papežem, 29.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Pesimistický Kazatel hlásá konečnost všeho, lidským životem počínaje, neboť „všechno je pomíjivost a honba za větrem“. Ale zjevující se Bůh ve své nekonečné lásce prohlašuje pravý opak: náš pozemský život ústí do věčnosti, kde můžeme, budeme-li žít z víry a respektovat Boží zákony, dostat podíl na nekončící blaženosti. Písmo nám radí, abychom zaměřili svůj pohled na Krista sedícího na nebesích po pravici Otce a spoléhali na něho zvláště ve chvílích modlitby, pokušení, radosti a nejistoty.
Pak se nám otevře nebe a vstoupí do nás Boží síla, které se nic na světě nevyrovná. Filozof H. Spaemann radí: „Na co se díváme, to nás určuje, tak budeme proměněni. A přijdeme tam, kam jsme upřeli pohled. Kdo se dívá vzhůru, přijde nahoru; kdo se dívá dolů, přijde dolů.“ Pavel nabádá Kolosany i nás, abychom usilovali o to, co pochází shůry, ne o to, co je na zemi. Všechno pozemské máme tedy vnímat pod zorným úhlem věčnosti, a tím získáme určitý nadhled, neutoneme ve zmatcích potácivého světa a všechno poměřujeme jiným metrem. Plníme samozřejmě denní povinnosti, ale vnímáme je novým způsobem.
Například dávání je pro věřícího důležitější než dostávání, služba má přednost před panováním, odpuštění před odplatou. Podívejme se na prvomučedníka Štěpána: jeho víra ho přivedla do vězení a před soud. Ve Skutcích 7,55 čteme: „On však, plný Ducha Svatého, pohleděl k nebi a zvolal: Vidím nebesa otevřená a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.“ Jeho víra zvítězila nad nespravedlností soudu i nad nenávistným davem.
Podobnou pevnost dostává každý křesťan, který pohlíží vzhůru k Otci světel a nedá se zneklidnit světem, neboť i nad ním se nebesa otevřou. Stačí nenechat se zahltit všehochutí denních situací, ale navzdory tomu se obrátit vzhůru třeba krátkou modlitbou, úryvkem Písma a v duchu pohlédnout na laskavou Boží tvář. Dostaneme sílu všechno unést, nezoufat a neklesat na mysli zvláště při nesnadných úkolech nebo dokonce utrpěném bezpráví. Tam je prostor pro odpoutání se od pozemskosti, pro pohled vzhůru k Ježíši, který přece každého z nás žádá, abychom na sebe vzali svůj kříž a následovali ho. Kdybychom všechno vnímali jen horizontálně, viděli bychom skutečnost pouze částečně, a tedy nedokonale.
Ale jsme přece křesťané, a proto náš pohled i cesta vedou vzhůru, kam nám ukazuje víra a kde na nás čeká povzbuzující světlo naděje a účinná pomoc. Neboť člověk není živ jen chlebem ani nahromaděným majetkem, ale hodnotami daleko vyššími a trvalejšími. Podobenství o pošetilém boháči je příliš výmluvné, než aby nás nechalo lhostejnými; máme být bohatými před Bohem a svůj vnitřní zrak mít otevřený pro dary, které nejsou pozemsky pomíjivé, ale které dává svým věrným ten, který přemohl svět.
P. Miloslav Fiala OPraem.
Sdílet článek na:
