HOMILIE: V Otčenáši odevzdáváme Bohu sami sebe

Vydání: 2022/30 Kam kráčí dominikánky?, 19.7.2022

„Pane, nauč nás modlit se!“ Jak rádi bychom uměli mluvit s druhými lidmi, natož pak s Bohem! Nejde nám to, chybí nám to, následky nedorozumění si neseme často i po dlouhou dobu. Mít tak za učitele samého Božího Syna, u něhož vidíme, jak ho vztah s Otcem posiluje a jak se to u něho projevuje vyrovnaností, odvahou, zázraky…! Jak to ale je s modlitbou Otčenáš – naučila Ježíšova odpověď učedníky modlit se, nebo pro ně spíše znamenala další výzvu k zamyšlení a „přežvykování“ jejího obsahu?

Modlitba coby rozhovor s Bohem se v mnohém podobá komunikaci s druhými lidmi. Máme-li někoho rádi, často u něho v duchu přebýváme. Snažíme se, aby se měl dobře a nic podstatného mu nechybělo. V rozhovoru lépe poznáváme jeho přání a cíle. Ve vztahu k Pánu Bohu je to trochu složitější – co lze dát Bohu, když je šťastný a může mít vše, co chce? A přece – o jedné oblasti rozhodujeme jen my, můžeme ji Bohu dát, anebo odepřít. Tou oblastí jsme my sami.

V modlitbě Otčenáš odevzdáváme Bohu sami sebe. Vyjadřujeme přání, aby u nás vládly poměry jeho království. Snažíme se znovu si uvědomit, že Otci vděčíme za všechny dary a že pro jejich nejlepší využití je nám příkladem jeho Syn – tím, jak prožil a jakému cíli zasvětil svůj život. Modlitba Otčenáš není prosbou o vyslyšení vlastních proseb, ale zaposloucháním se do hlasu Otce a vyjádřením ochoty stále více se jím nechat proměňovat k větší podobnosti s Kristem. Může z ní vyplývat celé množství dalších proseb, např.: Jak bych mohl vzdát větší čest Božímu jménu a čím ji teď spíše pošlapávám? Jakým krokem odpuštění bych mohl napomoci tomu, aby se kolem mě více dařilo Božímu království? Jakým neodpuštěním mu nejvíce bráním a kde se navzdory varováním hrnu do dalších pokušení?

Určitý příklad toho, jak konkretizovat modlitbu Otčenáš do vlastních životních okolností, nám ukazuje dnešní první čtení. Abrahám nežije v Sodomě ani v Gomoře, ale jejich osud mu není lhostejný. Přimlouvá se, protože mu přijde nespravedlivé, že by měl trpět spravedlivý společně s nespravedlivým. Svou modlitbou sice nakonec nedosahuje svého vnějšího cíle, města nezachrání, ale zjišťuje něco, co je pro jeho osobní život ještě důležitější – Bůh není svévolný ani mstivý, nezapomíná na žádné dobro a je s ohledem na ně ochoten měnit svůj plán. Pro takového Boha se lze nadchnout, lze si přát, aby jeho království zavládlo mezi námi již teď!

Modlitbou Páně nabízíme Otci, aby v nás a kolem nás jednal. Zaměřujeme se na něho, abychom si více uvědomili, že mu jsme podobní. Všichni můžeme vyznat se sv. Augustinem: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě“ – dokud kolem něho nezavládne tvé království. Čím k tomu můžeme přispět dnes?

P. AMBROŽ PETR ŠÁMAL OPraem, člen kanonie premonstrátů na Strahově



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 41 4. – 10. října 2022

Papež apeluje na Putina

„Tato strašná a nepředstavitelná rána lidstva místo toho, aby se hojila, stále více krvácí a hrozí, že se rozšíří,“ prohlásil 2. října o ruské válce proti Ukrajině…

celý článek


Nuncius požehnal repliku fatimské kaple

V Koclířově u Svitav požehnal minulou sobotu nuncius Jude Thaddeus Okolo spolu s biskupem Janem Vokálem repliku fatimské kaple Capelinhy, určenou Světovým fatimským apoštolátem…

celý článek


Neublížit svým těžkým batohem

Každý v životě prožil nějaké křivdy. Proč se nám vlastně dějí a jak s nimi naložit, radí psychoterapeutka PETRA VESELÁ z Křesťanského terapeutického centra v Praze.

celý článek


Záchytný bod v místě studií

Věřící studenti vysokých škol mohou téměř v každém univerzitním městě navštěvovat společenství podobně smýšlejících kolegů.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay