HOMILIE: Už je tady apokalypsa?
Vydání: 2019/46 Pouť završí setkání s papežem, 12.11.2019
Biblická čtení této neděle, předposlední v liturgickém mezidobí, zacilují jako každoročně naši pozornost na konec světa, na očekávání Kristova druhého příchodu a Božího soudu nad celým světem, ale také na konec našeho vlastního života, kdy se duše oddělí od těla a předstoupí před Boha. Ač nám to nemusí být příjemné, je dobré aspoň v těchto dnech, kdy i podzimně sychravá příroda ladí s liturgickým rokem, se tímto směrem zadívat.
Dnešní starozákonní a evangelijní čtení můžeme vnímat jako vpravdě apokalyptická, tedy „odkrývající, zjevující věci skryté“ (pravý význam slova apokalypsis), zvlášť takové, které právě budou předcházet konci světa. Není tudíž divu, že při jejich přečtení, zejména slov Pána Ježíše, leckoho napadlo: Tak co, už je to tady, když se mnohé popisované tak bolestně děje?
Interpretace různých jevů a znamení v dějinách jako těch, které už ohlašují blížící se Kristův druhý příchod, provází křesťanství od jeho prvopočátků. O tom ostatně svědčí i dnešní druhé čtení (právě přílišné zabývání se znameními a nepracování bylo tím, co kritizoval u některých soluňských křesťanů sv. Pavel). Především v dobách různých zkoušek a katastrof, které mnohdy i odpovídaly a odpovídají tomu, co popisují apokalyptické obrazy Nového zákona, se takové interpretace a z nich plynoucí očekávání stávaly a stávají aktuálními. Zatím ale žádný konec světa nenastal.
Proto už svatý Efrém byl přesvědčen, že Kristus popsal znamení svého druhého příchodu tak, aby je všechny generace mohly číst, že už to začíná. A to proto, aby člověk zůstal ve všech dobách bdělý a zvlášť v těžkých chvílích dokázal hledat a vnímat Kristovu blízkost. Různé bolestné zkoušky a krize, jakož i zmatení falešnými „mesiáši“ jsou totiž situacemi, v nichž nás Pán Ježíš nejenže neopouští, ale dokonce je nám blíže než kdy jindy a my tuto blízkost můžeme zakusit a z ní čerpat sílu. A to platí jak pro lidstvo jako celek, tak pro každou jeho část a každého jednotlivého člověka.
Na druhé straně konec světa jednou přeci jen nastane, „přijde den, který plane jako pec,“ a v něm Kristus ve slávě. Předtím apokalyptická znamení patrně nabudou nové a jedinečné intenzity, hrůza bude ještě hroznější a objeví se zvlášť rafinovaní „lžimesiášové“. Je třeba, abychom i na to byli připraveni a v onen čas, pokud bychom se ho měli dočkat, uměli znamení času správně přečíst.
Kdo by se ale naučil číst různá znamení Kristova přicházení, kdo by mu otevřel svůj život a snažil se ho za všech okolností následovat, ten by se nemusel bát ani konce světa a ani vlastní smrti. Že se bojíme, je znamením, že to ještě příliš neumíme, znamením, abychom se tomu s Kristovou pomocí učili, znamením Kristovy touhy přijít.
P. JAN HOUKAL
