HOMILIE: Úděl proroků

Vydání: 2022/5 Papež nově ustanovil katechety, 25.1.2022

Co ten nám bude říkat o znalosti vůle Hospodina, Boha Izraele, když naše děcka si s ním hrávala na stejné návsi a tesal nám krov i nábytek do baráku! Asi tak nějak vypadal spravedlivý hněv nad „skandálním“ kázáním, kdy místo tradicí ověřeného výkladu předloženého textu uslyšeli od svého tesaře „rouhání“ proti věčně platné a neomylné doktríně. Karel Čapek tento zlostný postoj Ježíšových posluchačů glosuje v povídce Benchaban (Kniha apokryfů) takto: „…to mně nikdo nenamluví, že by některý našinec mohl spasit svět. To bychom se hrozně přeceňovali, člověče. Neřeknu nic, kdyby to byl Říman nebo Egypťan; ale takový Židáček z Galileje – vždyť je to k smíchu!“

Ježíš v synagoze.

Ano, to je opravdu k smíchu, když úděl božského vanutí narazí na malost našich malých světů, na naše lidské představy. Tyto směšné postoje se však často mění v dramata vyúsťující někdy v trapné komedie, častěji však bohužel i v trpké tragédie. Jsou to všechny ty staleté, dnes již tisícileté, boje rozličných náboženských fanatiků s proroky – mluvčími, končícími tu na kříži, tu na hranici, tu v zapomnění. Jejich úkol je však přes všechny doby stále stejný, totiž hlásání faktu, že „Bůh (pokud to má být opravdu On) je vždy větší“: Bůh větší nežli naše představy o něm, jakkoliv pochopitelně vždy nějaké musíme mít. Ježíš je nikoliv první a zdaleka ne poslední, kdo je za tuto svou misi hnán ze své rodiny, domoviny a nakonec dovlečen až na popraviště, protože lidská malost nic „většího“, nežli vyhnat a ničit to, co neodpovídá malým představám, neumí. Ovšem to jde pouze do doby, než se člověk nechá proroctvím „zasáhnout“ a sám se pak stane prorokem.

Dějiny lidských životů, vašeho i mého, jsou plné proroků. Naším společným problémem (problémy jsou od toho, aby se řešily) je však to, že je často nevidíme či přehlížíme. Proto je tak důležité všimnout si v dnešních biblických textech i „Velepísně lásky“, ve které Pavel upozorňuje, že láska je cesta – tedy úkol, na kterém je třeba pracovat a o dar lásky také usilovat: nenadýmat se… radovat se… a také nezoufat, když nám, pokud budeme postaveni do jakékoliv prorocké role, bude vykazován úděl Golgoty. Jeremiáš dnes důrazně upozorňuje, že pokud se začneme o sebe v prorocké roli bát, Bůh nás zbaví odvahy! Ne proto, že by byl škodolibý či naštvaný, že se bojíme. To my sami si v případě přílišného strachu o sebe a své prorocké zdraví ublížíme svou nedůvěrou. Protože kdo se bojí bolesti své Golgoty, vzdaluje se zároveň i od svého „prázdného hrobu“.

P. MICHAL PODZIMEK, kaplan pro pastoraci vysokoškoláků v Liberci
 

 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 21 17. – 23. května 2022

Papež vybral pražského arcibiskupa

Dlouho očekávané oznámení jména 37. pražského arcibiskupa učinil na svátek Panny Marie Fatimské Mons. Giuseppe Silvestrini, pověřený vedením nunciatury. Stalo se tak…

celý článek


Milník na nekončící cestě

Už za pár týdnů, v neděli 5. června, vstoupí v účinnost reforma Římské kurie, správního aparátu Svatého stolce. Dlouho očekávaná Apoštolská konstituce (ústava)…

celý článek


Meda Mládková a největší Umělec

„Já už chci umřít,“ řekla ta dáma na nemocniční posteli. „A co budete dělat po smrti?“ zeptala se jí MARTA MARIE MAGDALENA ŠMÍDOVÁ, která tam byla na návštěvě…

celý článek


Nepadnout do pocitu marnosti

Když se začne mluvit o emocích v partnerské komunikaci, mnozí hned vidí lítat talíře, křik a slzy, výčitky, případně zlověstné ticho. Emoce ale mohou být i dobrým…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay