Vydání: 2023/16 Ukrajinské oslavy Paschy v Česku, 18.4.2023

Lidově řečeno „zabalili to a jdou od toho“. Dokonce jsou natolik uzavření a zahleděni do své bolesti, že nevěnují pozornost tomu, že některé ženy jim vyprávěly o vzkříšení. Jejich situaci nejlépe vystihují slova „a my jsme doufali“. Přitom viděli všechno, co Ježíš vykonal. Dokonce sami přiznávají, že si mysleli, že on byl ten Spasitel, kterého Bůh slíbil, ale… A za tímto ale stojí jejich veliké zklamání a frustrace. Proto odcházejí z Jeruzaléma.
Tento postoj nám může být velmi blízký. Pokud zažíváme zklamání, bolest a neúspěch, tak také „chceme jít od toho, zabalit to“. Uzavíráme se do svého soukromí, chceme si žít vlastním životem, druzí a jejich problémy nás nezajímají. V těchto situacích jsme uzavření pro slova naděje, stejně tak jako učedníci.
Právě do této situace beznaděje vstupuje Ježíš. Připojuje se jako ten, kdo doprovází a naslouchá. Větou „O čem to spolu rozmlouváte“ dává učedníkům prostor, aby mohli hovořit o tom, co prožívají. Tím dochází k paradoxní situaci. Učedníci Ježíšovi vypráví o Ježíšovi. Navíc vše ještě umocní větou „Ty jsi snad jediný, kdo neví, co se stalo“. Vzniklá situace nám může nápadně připomínat některé okamžiky v naší modlitbě, kdy se obracíme na Ježíše, aniž bychom poznali, že on je s námi přítomný a živý.
Teprve až se učedníci „vypovídají“, se Ježíš ujímá iniciativy. Otvírá jim Písmo a zve je k lámání chleba. Když to učedníci zpětně hodnotí, musí konstatovat, že jim při tom hořelo srdce. Frustrace ustoupila naději, která je tak velká, že se chce dělit. Setkání s živým Ježíšem změnilo jejich život natolik, že jdou zpět do Jeruzaléma. Postoj „jít od toho“ se změnil na „jít na to“. Ještě tu hodinu se vrátili do Jeruzaléma, ze kterého utíkali a který se jim zdál nebezpečný. Radostně vypráví, co se jim
přihodilo.
Podobně i nás setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem ve slově a při lámání chleba může proměnit natolik, že se s odhodláním a nadějí vrátíme tam, odkud jsme chtěli utéci a kde jsme neviděli žádnou naději a řešení.