Homilie: Toužit po zázraku vnitřní proměny
Vydání: 2016/50 Roráty lákají nejen věřící, 6.12.2016, Autor: Jan Houkal
Třetí neděle adventní – nazvaná podle své vstupní antifony Gaudete, „Radujte se“ – má mezi čtyřmi adventními nedělemi zvláštní postavení. To je vidět nejen na možnosti světlejší růžové barvy liturgických rouch, ale především je to slyšet z radostného tónu dnešních biblických čtení i modliteb: oslava příchodu Mesiáše na zem se už prostě blíží. Spása by nám tak měla být blíže než tehdy, když jsme advent začali (parafrázujíce slova sv. Pavla z první adventní neděle). Spása ve smyslu naší vnitřní proměny a přiklonění k Bohu by nám tak měla být blíže než před dvěma týdny. To by mělo být hlavním zdrojem naší dnešní radosti. Je tomu však tak?
Řada z nás si asi bude muset soudně přiznat, že možná ani ne. Nebo že aspoň nic takového příliš nevnímá. Proto je dobré se zaposlouchat do dnešních biblických čtení. Krásné Izaiášovo proroctví o poskočení chromých, odemknutí uší hluchých a rozvázání jazyka němých se naplňuje. Nejenom sv. Jan Křtitel, v té době už uvězněný, ale i my všichni máme být zprávou o Ježíšových zázracích ujištěni, že Ježíš je opravdu Boží Mesiáš. Svědectví o zázracích je totiž jedním z největších znamení, že v Kristu na zem opravdu přišel Bůh. Nejenže zázraky jako mesiánská znamení očekával celý Starý zákon, ale i lidé všech dob vždy nějak tuší, že pravý Bůh se v tomto světě vždy projeví způsobem tento svět přesahujícím. I my čekáme, že Bůh znovu zázrak udělá, a to hlavně ten jediný, který nám opravdu slíbil: zázrak vnitřní proměny. Že se rozvážou síly naší duše, aby více věřila, doufala a milovala, že se tak odemknou její uši, aby slyšela Boha zřetelněji, a její oči, aby ho viděla jasněji, a my celí abychom tak poskočili radostí. Už staří církevní Otcové na otázku, kde jsou dnes ty Ježíšovy zázraky, odpovídali, že právě především v uzdravení a proměně naší duše.
Jestliže biblická čtení na první neděli adventní nás měla vybídnout k touze po novém příchodu Pána Ježíše do našeho života, na druhou k touze po obrácení, tak ta dnešní především k touze po zázraku vnitřní proměny. Kromě prvního a evangelijního čtení zaznívá proto také ještě druhé z listu Jakubova: výzva k trpělivosti. Té je totiž na cestě k vnitřní proměně opravdu potřeba. Už svatý Irenej byl přesvědčen, že hřích prvních lidí spočíval v netrpělivosti: Adam chtěl být dospělým hned, a proto skočil na ďáblovu léčku. Tak je to často i s námi: chceme potěšení hned, sáhneme po něm i za cenu hříchu a odvrácení se od Boha, nejsme ochotni čekat na plné štěstí, které nám chce naší postupnou vnitřní proměnou dát Bůh.
Trpělivost je vlastností, která nám dává sílu ve snaze o svatost vytrvat: když padneme, začít znovu, když se zdá, že Pán otálí, čekat na jeho nový příchod věrně dál. A měla-li by být vnitřní proměna ke svatosti důvodem naší (dnešní) opravdové radosti, pak trpělivost, projevující se jako věrnost a vytrvalost, je k ní rozhodně cestou.
P. Jan Houkal
Sdílet článek na:
