HOMILIE: Tak Bůh miloval svět

Vydání: 2020/23 Církev opět křtí dospělé a biřmuje, 2.6.2020

V pohádce Sůl nad zlato se král ptá své dcery: „Jak moc mě máš, Maruško, ráda?“ Ona odpoví: „Jako sůl.“ V životě nám někdy zkrátka nezbývá, než komunikovat pomocí přirovnání. Chceme mít auto jako David, cibuli a česnek vypleté jako Pepa. Ale k čemu přirovnáváme míru své lásky, úroveň, které jsme již dosáhli?

Bůh Otec nám ústy svého Syna dává v dnešním evangeliu nahlédnout úroveň té své. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Jak moc tedy Bůh miluje? Bůh nemiluje „jako“, Bůh miluje činem. Činem, který je jasný, promyšlený, nesoucí důsledky napříč generacemi, a hlavně – činem, který je nesený láskou. Bůh nepopisuje, Bůh koná…

V této fázi nás může napadnout: Co z toho? Bůh je Bůh, ale my lidé? Vždyť i Ježíš říká tato slova o Otci Nikodémovi, zbožnému, studovanému Židovi! Ale co my ostatní? Jak často zápasíme jen s tím, abychom dokázali pozdravit nám obtížně snesitelné příbuzné, unesli kdákání sousedových slepic a vytrpěli žvanění kolegy v práci? Což potom umění milovat?

Jak se to dá vlastně naučit? Okoukáním? Načtením? Nebo naopak sebezáporem, autocenzurou? Bože, proč nám dáváš tak vzdálený a nadlidský vzor!

Zastávám názor, že nezbývá, než těžké věci skutečně natrénovat. A hlavně, konečně se zvednout a začít. Ano, bude to někdy těžké, budeme dělat chyby, ale když vytrváme, dostaví se časem posun.

Pokud se tedy skutečně vrhneme do činnosti „učení se milovat“, zpočátku vedeni vzorem „milovat jako (…)“, musíme po určité době narazit na jeho mantinely. Je nutné zdravě kapitulovat a vyznat: „Bože, přiznávám, že to není v mých silách, prosím, pomoz mi!“

A tady stojí za to se vrátit k onomu slovu „TAK“. Tak Bůh milovat svět… Co všechno je v něm obsaženo? Určitě celé Písmo. Příprava ve Starém zákoně, vyvolení jakési mladičké dívky Marie, její souhlas, roky prožité ve skrytosti, všechny zázraky, kázání, utrpení, nepochopení, smrt a zmrtvýchvstání. Žádné načítání ani okoukávání, jeden čin vedle druhého. Možná může někoho napadnout: „a za tohle ti, Bože, svět stojí?“ Obávám se, že to může být ještě horší – lze se totiž ptát i: „za tohle ti, Bože, stojím já?“

Nevím, jestli budu mít někdy auto jako David a cibuli a česnek vypleté jako Pepa. Vím ale, že „Bůh tak miloval mě, že dal svého jednorozeného Syna“.

Bůh začal s uměním milovat dávno přede mnou, ještě dřív, než jsem zjistil, že bych měl s něčím podobným začít já. Mým úkolem není vymyslet něco úplně nového, mým úkolem je s vděčností se k němu připojit. Ne s vděčností jako (…), s vděčností činem, který je můj.

P. HYACINT PAVEL KUCHTA OPraem.



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay