Vydání: 2023/6 V Praze začala evropská synoda, 7.2.2023

Moc vládců tohoto světa „již je zlomena“, tvrdí apoštol Pavel v textu této neděle. Míní, že politické mocnosti neobstojí před Sofií – Božskou moudrostí, která ve své podstatě nepramení ani z teologických konstrukcí (náboženských představ), ani z filozofických spekulací (myšlenkových škol), které tak často fungují v pozici garantů politické moci a sociálního vlivu.
Pravá moc je však moudrost a ta je záležitostí praxe, žité účasti na božství. Žít božsky, to bylo tehdejší velké téma (dnes říkáme „starověkého“) člověka! A „šťastnou shodou okolností“ se křesťanská víra zrodila právě v této božskou spásu očekávající době. Co se však nestalo! Namísto vymýšlení dalšího náboženství či další filozofie zde hlasatelé oné „podivné židovské sekty“ do hledání božského tvrdě „házejí vidle“. Na otázku, jak žít božsky, totiž odpovídají něco směšného až pohoršujícího: Chceš-li dojít k božskému, pak žij vztah se zmrtvýchvstalým nazaretským tesařem. Jemu totiž před našimi zraky fungoval život jakožto láska ke všemu a ke všem (dokonce i nepřátelům!). A my křesťané se každý den přesvědčujeme, že to samé funguje i nám „v jeho síle“. Tedy již nikdy více žádné spekulace, žádné konstrukty, jen žitý vztah blíženecké lásky: témata jako spravedlnost, životní moudrost, zbožnost jsou ve skutečnosti něco „mnohem většího“ než jakékoliv nauky či konstrukce náboženských znalců. To tvrdí Ježíš i v dnešním evangeliu a mimoděk si tak „zadělává“ postupně na svoji popravu.
Náboženské tradice totiž podle jeho slov (a činů) nemají sílu ve svých formulacích, starobylosti, kultických úkonech, či dokonce snad i v obětech. To vše sice může být a člověk má právo dělat náboženský kult, ale jen pokud mu to slouží jako cesta k praxi lásky. Buď jsou tedy náboženské či filozofické konstrukce pro tento účel vhodné a pak jsou i „mocné“, jinak jsou „bezmocné“ či alespoň vážně nemocné, potřebující uzdravení. Buď skrze ně lze naplnit smlouvu lásky mezi Bohem a světem, nebo to nelze. Pokud tedy mají nějaké náboženské představy a konstrukce smysl, pak prubířským kamenem jejich mocnosti je jejich funkčnost.
To bylo pro nejranější hlasatele evangelia celé ono tajemství křesťanské moci a moudrosti. Proto také Ježíš nad hádkami o text židovské Tóry argumentuje, že z ní sice nechce vynechat ani jednu čárku, ani jedno písmeno, ovšem jen ten, „kdo se tím bude řídit, bude v nebeském království největší“! Samotné náboženské zákony a smlouvy s Bohem totiž člověka nikdy zbožným neudělají, maximálně tak stvoří náboženský fundamentalismus. Mysleme na to, kdykoliv se před kýmkoliv s čímkoliv náboženským okolo sebe „oženeme“…