HOMILIE: Strach a temnoty prozářit setkáním s Kristem

Vydání: 2020/15 Biskupové: zapalte svíčku, 7.4.2020

Papež František připravil na letošní postní dobu pro své římské kněze meditaci, kde říká: „Křesťanská naděje skutečně neklame a neselhává. Naděje není přesvědčení, že bude lépe, nýbrž že všechno, co se děje, má smysl ve světle Paschy.“

Boží hod velikonoční má být dnem největší radosti z celého liturgického roku. Zvolání: „Pán vstal z mrtvých! Aleluja!“ prostupuje liturgií a má naplnit srdce všech lidí. Jenže liturgie je o letošních Velikonocích taková zvláštní: chybí jí lidé, kteří zaplní kostely; varhany, které se naplno rozezní; sbory, které zpívají, a vše ostatní, co k nejslavnostnější bohoslužbě patří.

Naše kostely o letošních Velikonocích zejí prázdnotou. A mnoha lidem nejen u nás, ale skoro na celém světě není kvůli koronaviru vůbec do zpěvu. Mnozí se propadají do depresivních myšlenek a bojují o naději a důvěru.

Marie Magdalská, která milovala Pána Ježíše, se vydává ke hrobu, ze kterého Pán slavně vstal, a také jí není vůbec do zpěvu. Myslím, že první věta evangelia této slavnosti, která toto popisuje, k nám může letos zvláštním způsobem promlouvat.

Oproti jiným evangeliím Marie přichází sama, jako by tím Jan chtěl připravit její osobní setkání s Kristem, které jí přinese netušené světlo. Jde sama, tak jako dnes mnoho lidí prožívá velikou samotu, do níž je ještě více než obvykle uvrhla nařízená opatření.

Nešla se setkat se Zmrtvýchvstalým za plného poledního slunečního svitu, ale kráčí uprostřed temnot, které obestírají zemi a její obyvatele, stejně jako jejich i její nitro. Je to temnota nevíry! Jde ke hrobu, k místu smrti, kam uložili Mrtvého. A je sklíčená!

Nejen Marie Magdalská, ale i Petr s Janem prožívají duchovní temnotu, která však brzy bude prozářena novou zkušeností, jež vyústí v živou víru. Naše vlastní obavy, aktuální nejistotu, strach a temnoty může prozářit naše osobní velikonoční setkání
s Pánem.

Začal jsem citátem papeže Františka, na který teď navážu a který takto pokračuje: „Avšak abychom měli křesťanskou naději, je třeba žít životem vydatné modlitby. V ní se naučíme rozlišovat mezi očekáváními a nadějemi.“ Kéž 50 dní radosti z Pánova Zmrtvýchvstání, které se dnes před námi otevírají, naplníme modlitbou, jež nám dá vidět vše, co prožíváme, ve světle Pánovy Paschy. Nemoc, která poznamenala letošní Velikonoce, nám toho hodně bere, ale zároveň nám dává možnost mnohému se naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější – že je to náš Bůh, jeho láska, milosrdenství a vítězství nad smrtí! Požehnané Velikonoce!

ZDENEK WASSERBAUER, pražský pomocný biskup

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 23 2. – 8. června 2020

Církev opět křtí dospělé a biřmuje

Měli být pokřtěni na Velikonoce, kvůli pandemii muselo však kolem 1 200 čekatelů na křest počkat až do uplynulého víkendu, na slavnost Seslání Ducha Svatého. Odklad…

celý článek


Stavbu tisíciletí v Berlíně ozdobil kříž

Rozměrný pozlacený kříž korunoval minulý týden kopuli Humboldtova fóra v Berlíně. Symbolicky se tak završila obnova někdejšího královského sídla i několikaletá debata…

celý článek


Moc, která nedrtí silou

Ústředním tématem Ježíšova kázání byla zvěst o blížícím se Božím království. Svým posluchačům se tak snažil přiblížit, co tato skutečnost doopravdy znamená.…

celý článek


Co jste chtěli vědět o umění

Umění nerozumíte, výstavy vás nebaví a věci, které se dnes vydávají za umělecké, vám přijdou jako snůška šíleností. Nejste sami. A proto vznikla svěží publikace…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay