15. 2. 2022
|„Miluj svého bližního jako sám sebe“ bylo starým přikázáním, zapsaným v Mojžíšově zákoně, a jako takové ho cituje i Ježíš (srov. Lk 10,27). Ježíš se však nezastavuje u starozákonního poselství, ale přivádí ho do krajních důsledků: milovat nepřátele. V tom spočívá novost evangelia.
Vydání: 2022/8 Biskupové se vydali za nemocnými, 15.2.2022
Milovat nepřátele obnáší nejen žít s nimi v míru, ale také činit vyloženě vstřícné, přátelské kroky. Jinými slovy: chovat se tak, aby druhému bylo s námi dobře, udělat vše pro to, aby se stal naším přítelem. Tento postoj se naplňuje tím, že nesoudíme a umíme odpustit. Konkrétně to znamená nezneužívat slabostí bratra proti němu, ale stát se nástrojem milosrdenství a jednoty.
Připomíná nám to první čtení, v němž David nevyužije Saulova spánku a nestřeženého kopí k tomu, aby ho probodl. Jsou nám předloženy dva protichůdné životní postoje: Saul hledá Davida, aby ho zabil; David hledá Saula, aby s ním byl v jednotě. David na Saula ruku nevztáhne, i když mu Saul ubližoval. David se nad Saulovo konání povznáší a vidí ho, jaký ve skutečnosti je: Hospodinův pomazaný, nikoli nepřítel. David nezůstává u zdání, u zla, kterého se na něm druzí dopouštějí. Jde dál – až za tento lidský soud – a volí soud Boží: prokázat milosrdenství. A Saul tváří v tvář Davidovu činu vyznává svůj hřích a Davidovi dobrořečí. Stává se pak milosrdným právě díky Davidovu odpuštění.
Vzorem pro takové jednání je samotný Bůh, který – jak dosvědčuje evangelium – je milosrdenství. Co ale znamená, že Bůh je milosrdný? Je vždy ochotný nám vyjít vstříc a udělat vše pro to, aby nám s ním bylo dobře a stali jsme se jeho přáteli. Proto vždy dělá první krok.
Jsme povoláváni vnést tento postoj do svého života, abychom tím napodobovali Boha: nečekat na to, až se ten druhý změní, ale udělat první krok gestem, které povede k utváření společenství. Naučme se vidět druhého nikoli jako nepřítele, ale jako potenciálního přítele, jako bratra, jenž potřebuje milosrdenství. A naše sjednocující gesto změní jeho srdce a uschopní ho ke stejným činům, ke sdílení.
Jednota se rodí, když se na bratra začnu dívat jinak. Výchozím bodem ať pro nás nejsou utrpěné urážky, ale potřeba být s bratrem v jednotě – s vědomím, že my potřebujeme milosrdenství jako první. Přijměme sami sebe jako potřebné a dovolme Bohu, aby nám šel vstříc svojí dobrotou. A tehdy se budeme moci dívat na bratry a sestry jiným pohledem: ne jako na nepřátele, ale jako na potenciální přátele. Naučme se Boha prosit za odpuštění – tak se naučíme správně jednat s těmi, kdo jsou proti nám.
Ten druhý se změní, až se k němu budu chovat přátelsky. Jak říká apoštol Pavel: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon“ (Řím 13,8).