HOMILIE: Starat se o růst dobra

Vydání: 2020/29 Velehradské díky lidem v první linii, 14.7.2020

Při četbě evangelia, zvláště toho Matoušova, se stále vracíme k podobenstvím. Proč hovoří Ježíš v podobenstvích, když je nakonec – aspoň u některých – nakonec sám přinucen dodávat výklad? Dvě delší podobenství (celkem ze sedmi Matoušových) čteme po sobě během letních nedělí i s Ježíšovým výkladem.

Po podobenství o rozsévači následuje podobenství o dobrém semeni a plevelu, které v sobě skrývá tajemství dobra a zla. Zdálo by se, že přirovnání k setbě, k hořčičnému zrnu, ke kvasu a nakonec k plevelu, který dusí růst dobrého semena, jsou Ježíšovým posluchačům natolik známá a samotným Ježíšem vybraná právě kvůli tomu, aby nepotřebovala další výklad.

Potřeba výkladu zde však není proto, že by nebylo jasné, že plevel znamená zlo a dobré semeno dobro. Jen Ježíš však dokáže vidět v hlubší perspektivě to, co se ukáže až časem. „Dobré semeno jsou synové království, plevel jsou synové Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.“

Ježíšovi posluchači potřebovali výklad právě kvůli tomu, že Ježíš je před tím sám vybídl k lásce k nepřátelům s odůvodněním, že nebeský Otec dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5, 45).

Mohlo se tedy zdát, že Ježíš jaksi ignoruje zlo nebo až naivně věří v možnost proměnění zla v dobro. Ve svém podobenství o dobrém semeni a plevelu však ukazuje, že dobře ví, co je zlo, kdo ho působí a že nakonec bude vytrženo i s kořenem a spáleno v ohni. A že ti, kdo si jej definitivně zvolili, se nezbaví trápení, které zasluhují: „Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Trpělivost, ke které nás Ježíš vybízí při pohledu na růst plevele vedle krásných a plodných rostlin, není tedy odůvodněná tolerancí zla jako takového, ale potřebou nechat růst dobré semeno všude, kde je to jen možné, a zlo vymýtit až tehdy, když se ukáže jako vytrvalé a definitivní. Čekat až do žní ovšem neznamená nerozlišovat dobro a zlo, ani to, že si máme dát ruce za hlavu a jen se dívat, kolik plevele přehluší růst dobrých semen.

Řídit se podle Ježíšových slov s sebou nese důvěru, že On je skutečným původcem dobra a Pánem, který dokáže zvítězit nad zlem. A také – a z toho bychom si mohli určitě vzít ponaučení – že zlo je třeba rozlišovat, ale daleko více než o jeho úplné vymýcení je třeba se starat o růst dobra. A tak když čekáme na žně, prosíme jak za vytrvalý déšť, tak o to, aby Pán sklizně poslal ochotné dělníky. A těmi se určitě můžeme stát i my.

P. LUKÁŠ FOŠUM OP, provinciál dominikánů

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay