HOMILIE: Snášejte se navzájem

Vydání: 2021/30 Malé farnosti, které v létě ožijí, 20.7.2021

List Efesanům bývá nazýván „listem z vězení“. Důvodem je věta, kterou čteme na začátku úryvku této neděle: „Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána.“ Pavel byl s největší pravděpodobností ve vězení v Římě. Je celkem jedno, v jakém. Když se člověk ocitne ve vězení, není to nic příjemného. Pavel tam nebyl kvůli skutečnému zločinu. Dnes by byl označen za „vězně svědomí“ – byl tam totiž kvůli svému přesvědčení.

My bychom řekli, že Pavlova situace je vážná, ale on se nedívá na sebe, nefňuká, nestěžuje si a nepíše: „Jde mi o život, nějak mě zachraňte!“ Zaujal stejný postoj, jaký měl Pán Ježíš na kříži. Když umíral, díval se kolem sebe. Viděl svoji matku Marii, viděl Jana, kterému říkal: „To je tvá matka.“ Matce říkal: „To je tvůj syn.“ Jinými slovy: Postarej se o ni, postarej se o něho. Pavel, i když je ve vězení, stará se o ty, které přivedl k víře, myslí na ty, pro které pracoval. Napodobuje tak Ježíše.

Další Pavlova slova bývají označována za patetická. Je to slavnostní prohlášení. Kdyby bylo řečeno někým jiným a za jiných okolností, mohli bychom nad tím mávnout rukou, ale právě proto, že se jedná o list z vězení, měli bychom o těch slovech uvažovat: „Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. Buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje.“

Když se začne mluvit o pokoře, mírnosti a trpělivosti, tak se většina lidí hned naježí. Když někdo druhému řekne: „Musíš být mírný,“ dotyčný se rozčílí a řekne: „Copak nejsem?“ Pavel neříká, že by Efezané nebyli pokorní, mírní a trpěliví, ale říká: „Zamyslete se nad svým životem, jestli by to nešlo prohloubit, jestli by to nemohlo být ještě lepší.“ Pavel nás nechce hubovat, nechce říkat: „Jste k ničemu.“ Ale říká: „Tyto vlastnosti jsou potřeba stále, protože v každé době se objevují jejich protiklady a tyto protiklady jsou jako nakažlivá nemoc, která ničí člověka a společnost.

Dá se s tím něco dělat? Pavel píše: Půjde to. Když budeme usilovat o pokoru, mírnost a trpělivost, dojdeme k jednotě ve smýšlení a pokoji srdce. Obojí – jednota ve smýšlení, pokoj v srdci – je stav člověka, to se nedá nařídit. Co se dá nařídit, je uniformita. Dalo by se nařídit: Všichni se budete stejně oblékat! Ale bude to jednota? Nebude a nebude to k ničemu. Jednota se nedá nařídit, k jednotě ve smýšlení musíme dorůst.

Budovat jednotu je velmi obtížné, ale je to náš úkol. Pavel píše: „Pro jednotu je třeba pracovat, nepřijde sama od sebe.“ A dodává: „Cestou k jednotě je pokora, mírnost a trpělivost.“

Přeji a vyprošuji nám všem odvahu jít po této cestě.

ThLic. MAREK HLÁVKA, farář ve Veverské Bítýšce

 

 



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 5 25. – 31. ledna 2022

Upřesněné počty věřících

Český statistický úřad (ČSÚ) minulý týden zveřejnil podrobnější data o loňském sčítání lidu, která zpochybnila dříve uváděné informace o výrazném poklesu…

celý článek


Směřovat k jednotě po celý rok

Týden modliteb za jednotu křesťanů právě skončil, ekumenická spolupráce ale trvá na mnoha místech po celý rok. A může být velmi užitečná i pro aktuální synodální cestu.

celý článek


Formace ve světě rozšiřuje obzory

Vstoupit do řeholní formace znamená vydat se na dlouhou cestu. Pro čím dál víc adeptů zasvěceného života to přináší také povinnost na čas opustit rodnou zemi a vydat…

celý článek


Plečnik – architekt, který předběhl koncil

Na 23. leden připadlo 150. výročí narození Jože Plečnika – slovinského architekta, který vtiskl moderní ráz Pražskému hradu. A je též autorem jednoho z nejpozoruhodnějších…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay