HOMILIE: Radostí překypuji i při veškerém soužení

Vydání: 2022/27-28 Doby krizí jsou časem světců, 28.6.2022

Rád bych se s vámi zamyslel nad první větou úryvku listu sv. Pavla z druhého čtení této neděle: „Ať je daleko ode mne, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mne ukřižován svět a já světu.“ Vidíme, že kříž má pro sv. Pavla nejdůležitější místo, je ohniskem jeho teologie. Apoštol to tvrdí s pozoruhodnou silou, takže stojí za to vyslechnout jeho vlastní slova: „Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc… Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista Ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost.“

Samotný kříž by ovšem nemohl křesťanskou víru vysvětlit, zůstal by tragédií, znamením nesmyslnosti života. Velikonoční tajemství spočívá v tom, že onen Ukřižovaný „vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem“. Tady je klíč pavlovského pohledu na Krista. Vzkříšení je základní údaj, na jehož základě může Pavel formulovat svou souhrnnou zvěst: Ten, který byl ukřižován a který tak zjevil nezměrnou Boží lásku k člověku, vstal z mrtvých a žije uprostřed nás.

Jak ale tyto věci uchopit pro náš život? Máme-li před očima srdce Ježíše Ukřižovaného, a to bychom mít mohli, zvláště kdykoliv slyšíme slova: „To je mé tělo, které se za vás vydává“, pak si musíme být vědomi, že je to ten Pán, který také říká každému z nás: „Kdo chceš za mnou přijít, zapři sám sebe, ber na sebe den co den svůj kříž a následuj mne.“

Naším křížem jsou veškeré slabosti, bolesti, od fyzických až po duchovní; skrze ně a v nich se setkáváme s Ježíšem Ukřižovaným. Opět sv. Pavel to formuloval slovy: „Ze všech stran se na nás valí Kristovo utrpení.“ Jestliže si tedy ve chvíli, kdy na nás dolehne jakákoli bolest, dokážeme říci: „Přijímám tento kříž, přijímám tě Ježíši v této bolesti, v tomto trápení“, tak se tato bolest stává něčím, co s Ježíšem mohu darovat Otci za spásu lidí. Teprve když to vědomě přijmu, a stane se to mým, teprve tehdy to mohu obětovat, darovat, odevzdat Bohu.

Opět to můžeme popsat Pavlovými slovy: „Na svém těle doplňuji, co zbývá vytrpět do plnosti Kristových útrap, obrací se to k prospěchu jeho těla, to je církve.“ Takto se velmi konkrétně účastníme mše svaté, takto milujeme Ježíše Ukřižovaného. A takto nás pak také může stále více pronikat radost a pokoj Ježíše Vzkříšeného. Takto nás Ježíš učí proměňovat bolest v lásku, a láska s sebou přináší radost. Apoštol to vystihuje slovy: „Radostí překypuji i při veškerém soužení.“

Kromě těchto vážných věcí by nám měl každý pohled na kříž připomenout navždy otevřenou náruč Boží pro každého z nás.

Mons. ANTONÍN BASLER, olomoucký pomocný biskup

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay