HOMILIE: Proč vlastně Boží Trojice?

Vydání: 2021/22 Čeští bohoslovci ministrovali papeži, 25.5.2021

Bůh v Trojici nám často může ukázat jednu naši lidskou vlastnost. Najdou se totiž lidé, kteří říkají: „Ale mě to nezajímá, já nejsem teolog, já na to moc nejsem.“ Zní to logicky, možná je to i pravda, že nauka o Trojici je taková příliš teologická. Ten problém však není složitost Boha, ale nezájem člověka.

Když jsou lidé zamilovaní, touží po sobě. Touží poznávat jeden druhého, jaký má ten druhý názory, co poslouchá za hudbu, jaký má vkus, co se mu líbí nebo nelíbí, jaká je jeho rodina... Jak říkal jeden kluk: že by líbal zemi, po které jeho milovaná chodí. A nás, kteří máme jako životní úkol milovat Boha nade všechno, vlastně Bůh tak nějak ani nezajímá. A to je problém. Nejde o to, pochopit, protože tajemství Boha nepochopíme nikdy, ale jde o to, zajímat se, do tajemství Boha pronikat. Jestli někomu stačí odříkat pár modliteb, jednou za čas jít na mši, je to žalostně málo. To určitě není „milovat Boha nade všechno“.

Pojďme se tedy na Boha a na to jeho tajemství podívat blíž. Bůh Otec je osoba, před kterou můžeme pokleknout, uznat jeho velikost a moudrost. Děkovat mu za stvoření tohoto krásného světa. A hlavně – je to ten, který přijímá člověka takového, jaký je. I v jeho slabosti a křehkosti. Dobrý otec, dobrý táta, tatínek. A protože Bůh není muž nebo žena, ale jsou v něm oba tyto principy, tak dokáže být také matkou, maminkou. Velmi zajímavě je to popsáno v knížce
Chatrč od Williama Younga. Bůh dokáže být veliký a pevný, ale také něžný a pozorný. Je to Bůh, který stvořil celý vesmír, a přesto já jako člověk mu nejsem lhostejný.

Bůh Syn je ten, který opravdu miluje Boha nade všechno a plní, co mu na očích vidí. Vidí jeho lásku k lidem, jde a říká: Otče, já ty lidi pro tebe zachráním. Zvítězím nad zlem, aby je nepřeválcovalo a nezničilo. Je to ten Ježíš, který na sebe vzal lidské tělo a přiblížil se nám tak, jak jen mohl.

Duch Svatý je Duch Ježíšův. Bůh, který k nám přichází do našeho každodenního života i života víry, který nás vede k modlitbě, který v nás probouzí touhu po Bohu. Učí nás rozlišovat, co je dobré a co je špatné, dává nám sílu ke skutkům lásky, učí nás milovat Boha a milovat bližní a také to, abychom měli rádi sami sebe.

A přes tuto různost osob je to jediný Bůh, v jednotě, tajemství a kráse. Náš Bůh je Bůh vztahů, Bůh lásky a Bůh společenství. Jestliže ho takhle nepoznáme a nebudeme v něj věřit, budeme neskutečně ochuzeni. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému. Amen.

P. ROBERT BERGMAN, spirituál Církevního gymnázia v Plzni

 

 

 


 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 6 7. – 13. února 2023

V Praze začala evropská synoda

„Zde jsme, před tebou, Duchu Svatý, shromážděni ve tvém jménu.“ Slovy starobylé modlitby „Adsumus“, která od začátku doprovází společnou synodální cestu církve,…

celý článek


Přestaňte drancovat Afriku

„Chci dát hlas těm, kteří ho nemají,“ vysvětlil papež svou šestidenní cestu do Konga a Jižního Súdánu (31. ledna až 5. února), kde mluvil ostře o problémech kontinentu,…

celý článek


Někdy pláču i s rodiči

O svém trápení v nemoci si potřebují povídat nemocné děti, ale hlavně jejich rodiče. K tomu slouží mimo jiné nemocniční kaplani. V několika nemocnicích tuto službu…

celý článek


Rutina, kterou potřebujeme

Národní týden manželství, který začíná 13. února, má jako letošní motto „manželské kontrasty“. Zkusili jsme se proto podívat na jeden z nich: všední versus nevšední.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay