HOMILIE: Přizvání do Boží lásky

Vydání: 2023/9 Rok pomoci Ukrajině. A co dál?, 28.2.2023

Už jsme někdy vědomě dopustili, aby trpěl někdo, koho máme rádi? Zní to hrozně, ale děláme to: přiděláváme druhým práci, posíláme je k zubaři, povzbuzujeme je, aby skládali zkoušky apod. Dopouštíme to, když jim to z našeho pohledu pomáhá k lepšímu či naplněnějšímu životu. Jak je to ale u Boha Otce, který dopustí smrt Syna?

Láska přeje druhému štěstí a naplnění, jen opičí láska by se však snažila ho obojím „zahrnout“ zvenku. Druhý člověk je tu totiž také k tomu, aby miloval, čili aby se do lásky aktivně zapojil a nebyl jen jejím pasivním příjemcem. U Božího Syna to platí ještě výrazněji – stává se člověkem a projde dobrovolně a z lásky utrpením ke zmrtvýchvstání. Otec ho před utrpením neochrání, protože se na utrpení oba dívají stejně, pro oba je v lidské kůži i projevem lásky.

Ne vždy je to ovšem bez dalšího zjevné. Pán Ježíš to ví a apoštoly připravuje na to, co přijde: zažijí jeho popravu. Ví, co všechno je pak bude napadat. I proto je dnes bere s sebou na vysokou horu, kde před nimi Otec vyznává bezpodmínečnou lásku k Synovi. Petr, Jakub a Jan vnímají celým tělem přesažné tajemství Boží lásky, a to v míře, kterou ještě dlouho nebudou schopni ani odít do slov. Budou se k ní moci vracet, až se o ně při pohledu na Kristovu křížovou cestu bude pokoušet hněv na Otce, který Syna nezachrání z utrpení.

Událost na hoře se ovšem netýká jen Otce, Syna, Mojžíše a Eliáše. Apoštolové jsou její součástí, Otec mluví přímo k nim. Jde o návštěvu u Boha doma, nečekanou, ale ohromně naplňující. Petr svými slovy o stanech naznačuje, že by na hoře nejraději zůstal. Navzdory bázni před Božím majestátem všichni tři vnímají, že je tam Bůh chce a že je jim u něho dobře. Mohou takto zakusit přizvání do Boží lásky, které Bůh vyjádřil tím, že nás stvořil, a které po prvotním hříchu znovu vyslovil obětí Syna.

Do postní doby patří nejen dobré skutky, sebezápory a modlitby navíc, ale hlavně putování za Bohem. Těsně před dnešním úryvkem zachycuje Matoušovo evangelium Pána Ježíše, jak učedníky vyzývá, aby nesli svůj kříž a následovali ho – pohybovali se za ním. Bůh v dnešních čteních zve dvakrát na pouť – Abrama vyvádí z Cháranu na cestu, na níž mu pomůže dozrát v Abraháma, praotce víry; s apoštoly stoupá na horu, aby zažili, jak v Bohu fungují vztahy mezi božskými osobami. Na takovouto pouť zve i nás – k sobě a do vztahů, které v sobě jako Trojice prožívá. Když vystoupíme s Ježíšem na horu a vžijeme se do situace, kterou tam s ním zažili apoštolové, stane se nám to světlem a silou pro naše kříže. Stejně jako apoštolové i my zakusíme, že je nám s takovým Bohem paradoxně dobře.

P. AMBROŽ PETR ŠÁMAL OPraem




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 11 14. – 20. března 2023

Inaugurace s požehnáním

S biblickým Áronským požehnáním i přímluvou zástupců církví a rabína zahájil ve čtvrtek Petr Pavel svou službu prezidenta.

celý článek


Bůh snese i naše negativní emoce

O tom, že Bůh snese i naše negativní emoce, které se z našeho nitra občas derou na povrch, když se cítíme Bohem zklamáni a opuštěni, hovoříme se známým karmelitánským…

celý článek


Pohled do "církevních devadesátek"

Devadesátá léta neznamenala jen orlické vraždy nebo divokou privatizaci, ale také dobu nebývalého rozvoje náboženského života. Zaměřuje se na to připravovaný televizní…

celý článek


Něžné i silné srdce žen

Papež se znovu postavil za zrovnoprávnění mužů a žen, které podle Františka „svět zkrášlují, chrání a udržují při životě“.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2023

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay