Vydání: 2023/19 Karel III. – korunován, aby sloužil, 9.5.2023

„Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání,“ říká Ježíš v dnešním evangeliu. Největší chyba, které se dopustili farizejové, se týká právě přikázání. Oddělili přikázání od Boha. A tak se z toho, co řekl Bůh, stal Zákon, který byl zapsán do různých kánonů a paragrafů, které se musí dodržovat, nesmí se přestoupit, musí se znát, nesmí se zpochybňovat atd. Ale hlavně, ve kterém už ani oni sami nepoznali Boha. Bohužel, my křesťané jejich chybu někdy opakujeme.
Jak se to pozná? Kdo pouze dodržuje zákon, neklade si dvě klíčové otázky: „Co po mně chce Ježíš?“ a „Proč to po mně chce?“
Stává se mi zvláštní věc. Když se někdy bavím s lidmi a mluvíme třeba o nějakém hříchu, tak spousta z nich ví, že je něco špatně, ale vůbec netuší, proč je to špatně. Dobře, třeba nestudovali etiku, ale většinou se nad tím ani nezamýšleli. Je jedno, jestli se to týká modlitby před jídlem, některých otázek sexuality, osobní modlitby, vztahu k bližním... Když dodržujeme zákon a nevíme proč, tak je to vlastně v pořádku. Například dopravní předpisy. Vůbec nemusíme znát jejich pozadí. Ale ve víře je to špatně. Protože víra je něco mnohem většího než jen dodržování zákona. Je to vztah. Víte, jak může vypadat manželství, které pouze dodržuje zákon? Velmi špatně, velmi uboze a velmi bolestivě. Dodržování zákona pro vztah prostě nestačí.
Sv. Pavel ve svém listě píše: „Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá.“ Dospělé křesťanství dodržuje Ježíšovu vůli – protože věří, že nás Ježíš nechce ani okrást, ani nám ublížit. Protože věří v Ježíšovu lásku k nám a touží ji (aspoň z chabých lidských sil) opětovat. Dodržování Ježíšova přikázání není dodržování zákona, ale odpověď na Ježíšovu lásku k nám.
Všimněte si jedné věci. Když někdo žije svou víru jako soubor morálních předpisů, říká si: „Tak já tu budu dodržovat přikázání, a proto mě Bůh bude milovat a nakonec mě spasí.“ Jednak je to pokus o obchod a jednak je to strašně sobecké, protože nejde o vztah, ale o pohodlí.
Ale naše víra je přesně opačná: „Bůh tě miluje, a proto dělej, co mu – jak se hezky říká – na očích vidíš.“ Krásně tuto etiku shrnul sv. Augustin: „Miluj a dělej, co chceš.“ Miluješ člověka? Nebudeš mu ubližovat. Miluješ Boha, nebudeš ho ignorovat.
Zákon nezná slitování, náš Bůh je slitování samo. Zákon řekne: musíš mě dodržovat. Bůh říká: já vím, že jsi slabý, tak se snaž a já tě posílím. Zákon nás učí tvrdosti, Bůh nás učí velkorysosti.
Ve druhém listě Korintským se píše: „Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ Žijeme jako svobodní lidé? Kteří dělají to, co Ježíš chce – ne proto, že musí, ale že Ježíše milují?