HOMILIE: Přijmout Boží spravedlnost takovou, jaká skutečně je
Vydání: 2023/29 Péče o Zemi je činem lásky, 18.7.2023
Kdysi, pravděpodobně jako malé děti, jsme se učili v náboženství základní pravdy víry. Jednou z nich je, že Bůh je nejvýš spravedlivý. To je samozřejmě pravda, ale pokud jsme si na základě této pravdy a zkušeností ze světa kolem nás vytvořili představu Boha jako spravedlivého soudce, který sedí na soudné stolici a jen rozsuzuje četné spory, odměňuje morálně zdatné a trestá zlotřilé a selhávající, je třeba, abychom naši představu výrazně korigovali.
Pokud se stále bojíme, že budeme potrestáni za každý náš sebemenší poklesek, je třeba se zříci tohoto strachu a přijmout Boží spravedlnost takovou, jaká skutečně je. Je spravedlností v první řadě naplněnou milosrdenstvím, ale také trpělivostí, lidumilností, shovívavostí, laskavostí či šetrností, tak jak o tom hovoří texty Písma této neděle, zvláště první čtení z knihy Moudrosti.
V našem životě býváme častokrát svědky různých rozporů a napětí. Prožíváme to sami na sobě, kdy na jedné straně vnímáme naši slabost a hříšnost, na druhé straně potenciál ke konání velkého dobra. Vidíme to kolem nás na vztazích k našim nejbližším, kdy jsme na jedné straně od nich zakusili mnoho ústrků, ponížení, manipulace, na druhé straně toužíme po jejich lásce a dokážeme ocenit chvíle, kdy je nám s nimi dobře.
Podobná situace je ve společnosti: spatřujeme kolem sebe plno zla – teroristické útoky, přírodní katastrofy, války –, ale jsme také svědky obrovské vlny solidarity, když je to skutečně potřeba, a říkáme si: ten náš národ vlastně není tak špatný.
Jako členové církve zažíváme také jistou rozpolcenost, slyšíme zprávy o tom, jak někdo někoho zneužil, jak se církevní autorita nezastala slabého, jak kdosi zpronevěřil církevní majetek. Na druhé straně si uvědomujeme svatost církve ověnčenou modlitbami tisíců věrných věřících a obětavostí stovek těch, kteří se zcela vydávají do služby evangeliu a druhým lidem.
Pán Ježíš říká v dnešním evangeliu „Nechte obojí spolu růst až do žní“ (Mt 13,30). Jako lidé máme tendenci vždy vynést rychlý soud: nad sebou samými, nad našimi blízkými, nad společností, nad církví. Chceme aplikovat naši lidskou spravedlnost, protože my nejlépe víme, co by si ten nebo onen zasloužil, a chceme ji uplatnit hned, co nejdříve, co kdyby si to třeba daný člověk rozmyslel a obrátil se.
Boží spravedlnost je jiná než ta naše lidská. Bůh si je vědom své moci, kterou by mohl uplatnit lusknutím prstu na každého člověka, ale právě proto, že je svrchovaný Pán, je ke kaž-
dému shovívavý (srv. Mdr 12,16).
Žádný člověk není tak zlý, že bychom nad ním mohli zlomit hůl. Žádná společnost není tak zkažená, že bychom v ní neměli chtít žít. Přijměme logiku Boží spravedlnosti a nevynášejme rychlé soudy, naopak dávejme druhou šanci a po hříchu dávejme příležitost k lítosti (srv. Mdr 12,19).
P. JAN SLEPIČKA, novokněz
Sdílet článek na:
